Přejít k hlavnímu obsahu

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Publikováno: 09.09.2022

Angličtináři byli desetiletí zvyklí učit žáky a studenty, že hlavou Spojeného království je královna Alžběta II. Nyní se učebnice přepíšou, svět vstupuje do nové éry. „Britové na trůnu jiného panovníka ve velké většině nezažili a úmrtí Alžběty II. tak pro ně znamená velký předěl. Určitě se bude říkat: ‚To se stalo ještě za královny Alžběty…‘,“ domnívá se Olga Roebuck, vedoucí Katedry anglistiky a amerikanistiky Univerzity Pardubice.

Co znamenala královna Alžbeta II. pro Spojené království?

Jak již bylo za tu krátkou dobu od jejího úmrtí mnohokrát zdůrazněno, byla především velkým symbolem stability. Nová britská premiérka, Liz Trussová, dokonce použila až biblické přirovnání ke skále, na které současná Británie stála. V průběhu své vlády se od počátku snažila navázat na svého otce, Jiřího VI. a stát při Britech v dobách dobrých i zlých. V mnoha ohledech tak symbolizovala vlastnosti, které až stereotypně považujeme za britské: klid, distingovanost, smysl pro povinnost a schopnost překonávat těžkosti, jako kdyby se nic nedělo.

Vládla 70 let. Jakými klíčovými událostmi království provedla?

Již v době nástupu na trůn v roce 1953 k ní národ vzhlížel jako k symbolu. Británie se těžce vzpamatovávala z 2. světové války a kromě zdevastovaných průmyslových oblastí se potýkala s přetrvávajícím přídělovým systémem a dalšími ekonomickými dopady poválečné rekonstrukce. Mladá, krásná a šťastná královna uprostřed toho zářila jako drahocenný šperk, což můžeme nakonec slyšet i v autentickém komentáři v televizním přenosu z její korunovace. Jistě zásadní událostí byla pro Británii i divoká 60. léta, kdy tato země udávala celosvětový tón v oblasti populární kultury a členové královské rodiny nezůstávali tohoto dění stranou. A tak mohl John Lennon na jednom koncertu Beatles vyzvat fanoušky, aby do rytmu tleskali a ti v lóžích „chrastili svými šperky“. Nelze nezmínit ani hospodářskou krizi 70. a 80. let a následnou hospodářskou transformaci vedenou tehdejší premiérkou Margaret Thatcherovou. Na konci 90. let byl jistě zásadní a pozitivní zprávou mírový proces v Severním Irsku, završený podepsáním mírové dohody. V neposlední řadě je třeba zmínit i covidovou pandemii, která ve své první vlně Británii těžce zasáhla. A právě v této situaci se Alžběta II. ukázala jako historická osobnost. Ve svém mimořádném projevu k Britům nejen poděkovala všem, kteří nasazovali své životy a drželi zemi jakžtakž v provozu, ale vzpomínkou na své dětství a dobu evakuace, která tehdy rozdělovala rodiny, nabídla paralelu z vlastního života a dala všem naději, že i tato situace se dá zvládnout.

Zpráva nezasáhla jen Spojené království, ale celý svět. Čím si královna získala takovou oblibu napříč kontinenty?

Kromě toho, že byla hlavou Commonwealthu a oficiální hlavou celé řady států, to určitě bylo díky tomu, že i přes hradbu přísného protokolu zůstávala autentická. Stačí se podívat na reakce celé řady státníků i obyčejných lidí, kteří na ni vzpomínají jako na blízkého člověka (např. kanadský premiér Justin Trudeau). Mnoho lidí má na ni vzpomínky, které se pojí s jejich osobními životy. Úmrtí britské královny se tak globálně stává jakousi osobní ztrátou.

Jak ji vnímali Britové?

Pro Brity byla jedním ze základních kamenů jejich identity. Troufám si tvrdit, že její smrt zasáhla jak příznivce, tak odpůrce monarchie. Britové na trůnu jiného panovníka ve velké většině nezažili a úmrtí Alžběty II. tak pro ně znamená velký předěl. Je to konec jedné éry a určitě se bude říkat: „To se stalo ještě za královny Alžběty…“. Její historická role bude jistě zhodnocena s odstupem a bez nostalgie, která se většiny z nás nyní zmocňuje. Faktem ale zůstává, že pro svou královskou roli žila obdivuhodně.

Jaká byla Alžbeta, když nebyla královnou, ale matkou, babičkou, ženou?

Alžběta byla od dětství vychovávaná jako následnice a pro tuto roli byla připravovaná, královnou byla rozhodně na prvním místě. V soukromém životě měla obrovské štěstí v podobě požehnaného a láskyplného manželství. Je o ní také známo, že milovala jízdu na koni a byla vynikající jezdkyní v dámském sedle. Jakkoliv ji mnohé, zejména bulvární, noviny kritizovaly, že veřejně nedává příliš najevo city ke svým blízkým, byla ke své rodině velmi citlivá.

Prolomila někdy nějaká tabu týkající se monarchie?

V 60. letech podlehla tlaku populárních médií a nechala o soukromém životě královské rodiny natočit film, který způsobil jisté kontroverze. Jinak se vždy přísně držela toho, co jí role královny nařizovala.

Změní úmrtí Alžběty II. pohled na královskou rodinu?

Pohled na královskou rodinu se určitě změní za vlády nového krále. Karel III. má na jednu stranu potenciál stát se progresivním panovníkem, protože se zajímá a je aktivně činný v zásadních oblastech, jako je ochrana přírody a ochrana kulturního dědictví. Je to vzdělaný a zkušený člověk. Otázkou zůstává, jak bude všeobecně Brity přijat. Koneckonců, jsou zvyklí ho vnímat v pozici následníka. Takže uvidíme.

Každý, kdo se učil angličtinu, v reáliích narazil na královnu Alžbětu II. I pro anglické pedagogy přichází velká změna. Budou se přepisovat učebnice…

Změna je to obrovská a učebnice se přepisují pořád. Právě i proto, že angličtina je globální jazyk a anglická kultura je tak do jisté míry kulturou globální, dotýká se tato ztráta tolika lidí.

Jak zpráva zasáhla Vás osobně?

Je to pro mne smutná zpráva z důvodů, které jsem již popsala, ale i proto, že jsem měla to štěstí královnu Alžbětu II. vidět při její návštěvě v Brně v roce 1996. Stála jsem tehdy na přecpaném náměstí a když se na balkóně nové radnice objevila královna ve společnosti Václava Havla, byl to zážitek. Dodnes to pro mne symbolizuje pocit svobody a rozletu, který moje generace zažívala v 90. letech. Kromě toho, můj muž je Angličan a přesto, že již přes 30 let žije v Čechách a většinu politických událostí v Británii vnímá s odstupem, úmrtí královny je pro něj také osobní. Jako by se zavřely další dveře domů, do Anglie, kterou znal.

Mgr. Olga Roebuck, Ph.D., M. Litt., Fakulta filozofická, Katedra anglistiky a amerikanistiky

Publikováno: 01.09.2022

Na Univerzitě Pardubice studuje přibližně sedm tisíc studentů. V současné době nabízí přibližně 180 možností studia v různých programech na sedmi fakultách různých směrů.

Mezi fakulty Univerzity Pardubice patří Fakulta chemicko-technologická, Dopravní fakulta Jana Pernera, Fakulta ekonomicko-správní, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Fakulta

filozofická, Fakulta restaurování a Fakulta zdravotnických studií. „Různorodost nabídky studia je zajímavá, protože u nás studují chemici, zdravotníci, dopravní experti, ekonomové,restaurátoři, elektro a IT specialisté, historici a filozofové,“ uvedla vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů Martina Macková. Univerzita Pardubice má na svých kolejích k dispozici 1 300 lůžek, která jsou obsazená. Mnozí studenti bydlí v pronájmech nebo dojíždí. „Zájem o bydlení na kolejích ještě vzrostl po období pandemie, kdy univerzita poskytovala studentům pro období online výuky slevy a další výhody. Na zájmu se projevil i růst cen pronájmů,“ sdělila Macková.

Studenti Univerzity Pardubice jsou z celé ČR – a samozřejmě i ze zahraničí. „Nabízíme jako jediní fakultu se zaměřením na dopravu nebo také obory na Fakultě restaurování, které přitahují zájem uchazečů i mimo východočeský region. Studenti k nám míří také za kvalitním a tradičním studiem chemie. Velmi žádané je v posledních třech letech studium na Fakultě ekonomicko-správní nebo Fakultě zdravotnických studií. Nejvíce studentů ale stále máme z krajů  - Pardubický, Královéhradecký a Středočeský,“ řekla Macková. Zajímavostí a novinkou pro nadcházející akademický rok je studijní program Digitální podnikání na Fakultě ekonomicko správní, který univerzita nabídla až v červnu a je o něj velký zájem. Anebo studium v anglickém programu na Dopravní fakultě Jana Pernera Transport Operations Management, který se otevře v akademickém roce 2023/24. Pandemie nemoci covid-19 ovlivnila příjezdy a odjezdy studentů v rámci zahraničních výměnných programů Erasmus. „Studenti, kteří vyjeli nebo přijeli na tyto pobyty, museli respektovat omezení, tedy například i online výuku a uzavření škol. Nyní již nabízíme studentům výjezdy jako před pandemií. Ve startujícím akademickém roce podle našich dosavadních čísel a odhadu vyjede nastudijní pobyty a praktické stáže více než 120 studentů do 22 zemí. Přesná čísla zatím nemáme, protože probíhá přihlašování. Jen v zimním semestru přijede na Univerzitu Pardubice přes program Erasmus 74 zahraničních studentů z 18 zemí,“ řekla Macková.

Univerzita dlouhodobě spolupracuje s Pardubickým krajem na několika úrovních. „Kraj například každoročně podporuje popularizační akce univerzity, které mohou podnítit zájem žáků o studium a o vědu. Univerzita se účastní krajských akcí, jako je například Den Pardubického kraje. Spolupracujeme také v rámci projektu Parádní kraj. Komunikujeme ohledně výstavby Fakulty zdravotnických studií v areálu bývalé Tesly nebo výuky vázané na krajskou nemocnici apod. Univerzita Pardubice je jedním z největších zaměstnavatelů v kraji s 1 200 zaměstnanci a také jedinou vysokou školou, proto je komunikace a spolupráce naprosto nezbytná,“ řekla Macková.

Univerzita se zapojila také do pomoci ukrajinským uprchlíkům, kteří utíkají před válkou, a dala k dispozici svoji budovu v kampusu pro jejich ubytování, Tu budou obývat do konce roku. Zároveň Jazykové centrum univerzity spustilo i přes prázdniny jazykové kurzy pro běžence i ve spolupráci s Úřadem práce tak, aby mohli uprchlíci co nejdříve získat práci. Jazykové kurzy od prvních okamžiků uprchlické vlny nabízí také akademici z Fakulty filozofické. „Univerzita dala svůj postoj najevo bezprostředně po vypuknutí války na Ukrajině a v kampusu jsou stále vidět ukrajinské vlajky nebo tabulka vzkazů. Logo univerzity se přebarvilo jako symbol solidarity s napadenou zemí do barev její vlajky.

V aule proběhl koncert na podporu Ukrajiny a mnozí studenti i zaměstnanci pomáhali a pomáhají rodinám nebo ve sbírkách. Sociální sítě univerzity přinesly seriál příběhů ukrajinských i ruských studentů, univerzita je finančně podpořila a vypsala také sbírku,“ dodala Macková.

Na Univerzitě Pardubice studuje přibližně sedm tisíc studentů. V současné době nabízí přibližně 180 možností studia v různých programech na sedmi fakultách různých směrů. Univerzita vzdělává studenty z celé země.

Článek je se svolením převzatý z MF DNES, magazín special.

Publikováno: 01.09.2022

Zápisy uchazečů, kteří byli dodatečně přijati ke studiu na Fakultu ekonomicko-správní Univerzity Pardubice pro akademický rok 2022/2023 proběhnou:

5. 9. 2022 od 9.00 hodin pro bakalářské studium. 

7. 9. 2022 od 9.00 hodin pro navazující magisterské studium.

Zápisy budou probíhat v učebně EB E1, Studentská 95, Pardubice.
Jak se k nám dostanete? Návod zde.

K zápisu s sebou vezměte občanský průkaz, 1 fotografii o rozměrech 3,5 x 4,5 cm a psací potřeby.

Jestliže se nebudete moci z vážných důvodů dostavit k zápisu osobně, může tak za Vás učinit Vámi pověřená osoba, která se prokáže ověřenou plnou mocí.

Publikováno: 11.08.2022

Univerzita Pardubice nabízí veřejnosti aktivity ve znamení vědy a pohybu i během prázdnin. Druhý srpnový týden jsme s naším Science Point UPCE byli součástí Sportovního parku Pardubice.

Populárně-naučné a zážitkové stanoviště Science Point UPCE už posedmé ukázalo vědu zábavnou formou. Na stanovišti číslo 14 mezi 9. a 18. hodinou malí i velcí návštěvníci zjistili, jak se dá propojit výuka jazyka, chemie, ekonomie, dopravní bezpečnost a péče o zdraví se sportem. 

Prohlédněte si, co jsme za celý týden na našem stanovišti zažili. 

Publikováno: 11.07.2022

Kam přijede, může slavit. Hned třikrát se Klára Šimánová radovala z cenného kovu na letošních Českých akademických hrách. Pak přišlo mistrovství republiky a vylepšený český rekord se štafetou.

Studentka Univerzity Pardubice přispěla nejvíc k medailové úrodě své školy. Ta byla největší od roku 2016. Při účasti pouhých 30 sportovců skončili pardubičtí na solidním 12. místě. „Byla to dobrá akce. Pro mě to bylo i hektické, protože jsem se vracela z dvoutýdenního soustředění v Bulharsku. Přijela jsem někdy o půlnoci a hned ráno jsem musela plavat. Mrzí mě, že jsem nestihla vidět jiné sporty, ale nebyl čas.“

Všestranná plavkyně

Akademickou mistryní ČR se Šimánová stala na trati 100 metrů motýlek. K tomu přidala stříbrnou medaili na 100 metrů znak a bronz získala v disciplíně 400 metrů kraul. „Motýlek a znak jsou mé nejoblíbenější styly. Plavu někdy od osmi let. Od čtrnácti jsem se začala věnovat motýlu. V poslední době se soustředím i na ten znak.“

Jak se vůbec k plavání dostala? „Mamka nás na něj dala se ségrou. Pamatuju si, že jsem s tím chtěla seknout. Vůbec mi to nešlo, nebavilo mě to. Pak přišly malé úspěchy, tak jsem u toho zůstala. Medaile mám dneska naházené ve skříni,“ směje se.

Do budoucna profi?

Klára Šimánová zatím zvládá kloubit plavání se školou. „Chodím do druhého ročníku na Fakultu ekonomicko-správní, obor Ekonomika a provoz podniku. Vzdělání je určitě důležité, protože u nás se prakticky nedá uživit jenom plaváním. Proto chci vystudovat, mít titul a plavání dělat pro zábavu. I tak bych chtěla plavat na úrovni. Třeba až profesionální.“

Udržet výkonnost je prý s postupujícím věkem těžší a těžší. „Jsem starší, už je mi 21 a už to cítím. Nesmím nic podcenit. Před závodem se poctivě protáhnu, rozcvičím. Trénuju na suchu i ve vodě. Hned ráno chodím do bazénu. Jsem tam i několikrát denně. Nejvíc kamarádů mám z plavání. Třeba s Bárou Seemanovou jsme byly mnohokrát na reprezentačním soustředění, na závodech, jsme dobré kámošky.“

Velký úspěch si připsala pardubická smíšená štafeta na mistrovství republiky. Kvarteto Čejka, Moc, Šimánová, Vavřinová zaplavalo v polohovém závodu na 4x100 metrů čas 3:59,48 a po roce asi o vteřinu vylepšilo svůj vlastní český rekord.

Rozhovor je svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice

Publikováno: 01.07.2022

Univerzita Pardubice se podílela na premiérovém pracovním setkání vlády a kolegia Evropské komise v první den českého předsednictví v Radě EU. Jednání se uskutečnilo v pátek
1. července v Litomyšli, kde sídlí Fakulta restaurování, jejíž prostory i technika byly během reprezentativní akce využity. Části programu se zúčastnil také rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

„Je nám ctí, že naše univerzita může poskytnout část moderního zázemí u příležitosti tohoto vrcholného setkání, kterého se zúčastní i předsedkyně Evropské komise paní Ursula von der Leyen. České předsednictví vnímáme jako příležitost navázat nové spolupráce a pomoci řešit aktuální problémy Evropy, které jsme už 18 let součástí,“ uvedl před jednáním prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice.

Rektor univerzity se na pozvání vlády zúčastnil podvečerního a večerního programu akce. Jeho součástí byl Koncert pro Evropu v podání České filharmonie ale také např. vernisáž výstavy fotografií u příležitosti výročí 18 let České republiky v Evropské unii s názvem Dospěli jsme v EU. Tu v Klášterních zahradách zahájil ministr pro evropské záležitosti ČR a bývalý rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Publikováno: 29.06.2022

Vážené studentky, vážení studenti,

upozorňujeme na změnu úředních hodin na studijním referátu FES.

V období od 4. 7. do 19. 8. 2022 budou úřední hodiny upraveny následovně:

  • úterý      8.00 - 11.00 hodin
  • středa    8.00 - 11.00 hodin

Mimo úřední hodiny je možné poštu vhodit do schránky u studijního oddělení nebo u výtahu za recepcí.

Děkujeme za pochopení.

Publikováno: 29.06.2022

Děkan Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice vyhláškou FES_VYH_2022-012 jmenoval členy komisí pro závěrečné státní zkoušky, které se budou konat v srpnu 2022.

Státní závěrečné zkoušky bakalářského studia ve studijních programech Hospodářská politika a správa, Hospodářská politika a veřejná správa (akademický a profesní), Ekonomika a management, Systémové inženýrství a informatika a Informatika a systémové inženýrství se konají od 29. 8. do 31. 8. 2022.

Státní závěrečné zkoušky navazujícího magisterského studia ve studijních programech Hospodářská politika a správa, Hospodářská politika a veřejná správa, Regional Development and Governance, Ekonomika a management, Systémové inženýrství a informatika, Informatika a systémové inženýrství a Informatics and System Engineering se konají od 29. 8. do 31. 8. 2022.

Publikováno: 23.06.2022

V rámci workshopu „Creating business models for sustainability and circular economy“, který včera uspořádalo Centrum pro vědu a výzkum FES (CVV) vystoupil mj. Dr. Fazal ur Rehman se zajímavým příspěvkem „How to Conduct a Research Study: A Practical Approach for Beginners a Business Model Innovation for Circular Economy.“ V auditoriu seděli převážně doktorandi fakulty, z nichž se nemalá část zabývá problematikou inovací, jejich podporou, ale také částečně vybranými aspekty cirkulární ekonomiky. Tento zajímavý příspěvek byl hojně diskutován a věříme, že pomůže našim mladým vědeckým pracovníkům a doktorandům proniknout hlouběji do zkoumaného tématu. Dr. Fazal ur Rehman nastoupil na pracoviště CVV začátkem června tohoto roku jako post-doc pracovník a svoji stáž realizuje pod mentorským vedením doc. Viktora Prokopa  v rámci celouniverzitního projektu MEMOII.

Publikováno: 22.06.2022

Kokosy, palmy a prosluněná pláž. Student Fakulty ekonomicko-správní Enrique Lysoněk se vydal do ráje na Zemi jako soutěžící reality show Survivor. V týmu Azua bojoval na pustém ostrově o přežití. Měsíc vydržel s minimem jídla i věcí na okraji džungle. Útěchou za předčasné vypadnutí bylo, že se stihl vrátit na první den semestru.

Jaké bylo první jídlo, které jste si dal po návratu do Česka?

Byl to McDonald’s. Fakt jsem se na něj těšil a bylo to to první, co jsem si chtěl dát. První cesta, jakmile jsem přijel do Pardubic, vedla na hamburger u nádraží (smích).

Někteří diváci namítali, že jste si žili v „luxusu“. Zahlédli, že jste měli třeba čaj.

Každého, kdo tohle řekne, bych tam nejraději vzal. Jestli je pro někoho luxus mít každý den ke snídani kokos, klidně mu ho dopřeju. Kokos ke snídani, kokos k obědu, kokos k večeři. Je pravda, že červený kmen Mao měl čaj, protože si ho vyvařoval z nějakých bobulí. My jsme bobule měli také, ale byly nezralé. Luxus to tedy rozhodně nebyl.

Co vám z luxusu, na který jste zvyklý doma, nejvíce chybělo?

Největší diskomfort pro mě bylo jídlo a spánek na tvrdém. Doteď nemůžu spát v posteli a bolí mě záda. Postupně si zvykám a spím střídavě na zemi a na matraci. Opravdu luxusní bylo počasí. Sluníčko neustále svítilo, jen občas zapršelo, jinak bylo pořád teplo. Ale to je tak vše.

Už jsme mluvili o kokosu, ale co dalšího jste jedli?

Měli jsme rýži. Dostávali jsme kilo pro celý tým na týden, takže jsme si tak třikrát za týden dopřáli lžičku a půl neuvařené rýže na osobu. Bylo to hrozně málo. Když jsme měli štěstí, vyhráli jsme brambory nebo fazole a dělali si třeba polévky. Na začátku jsme také dostali lžíce, vidličky, hrníčky a hrnec. V první soutěži jsme navíc vyhráli sekeru, kladivo, pilu a provaz, což se nám hodilo.

Jak jste na ostrově prováděli osobní hygienu?

Zuby jsme si čistili třeba vodou s popelem. Já jsem to teda zkusil jednou a rozedřel jsem si hned dáseň, takže jsem to pak už nedělal. Zuby jsem si 24 dní nečistil. Protože jsme neměli jídlo, tak to nebylo ani tolik potřeba. A místo sprchy jsme měli oceán. I vlasy jsme si myli slanou vodou, díky čemuž jsme je měli úplně tuhé.

Mohl byste popsat, jak probíhal běžný den?

Netuším, v kolik hodin jsme vstávali. Neměli jsme absolutně ponětí o čase a nedokázali jsme ho odhadnout ani ze slunce. Většinou jsem se ale budil za svítání, kdy jiní soutěžící už byli u ohně a sušili třeba věci. Ke každé snídani jsme si rozdělali kokos. Pak jsme udělali věci, které byly potřeba, jako bylo nošení dřeva. Na začátku jsme hromadně stavěli přístřešek nebo se řeklo, že jdeme na kokosy. Sbírali jsme je na pláži a nosili jich okolo deseti. Občas jsme chodili na ryby, ale brzy jsme to zavrhli, protože jsme většinou nebyli úspěšní.

A co jste dělali odpoledne?

Později jsme především odpočívali. Lukáš vyrobil ze dřeva šachy, čímž jsme si zkracovali chvíle. Do toho jsme se účastnili soutěží. Když jsme v nich získali nějakou odměnu, tak jsme po návratu z vyhraných surovin vařili. Nebo jsme se šli vykoupat do moře, smýt tu prohru a zchladit se. Večer jsme se chodili koukat na západ slunce. Sedávali jsme na pláži na lavičce, kterou opět vyrobil Lukáš. Měli jsme tam krásný výhled, na který budu vzpomínat do konce života. Později jsme spolu trávili čas u ohně, občas jsme zpívali. V noci jsem často spal pod širým nebem, protože jsme se pod přístřeškem nemohli všichni poskládat. Někteří se během noci budili a chodili pravidelně přikládat do ohně.

Proč jste se do soutěže vlastně přihlásil?

Když jsem byl mladší, dávali ji v televizi a já na ni každý večer koukal. Bavili jsme se o tom ve škole a hrozně to prožívali. Když vysílali Robinsonův ostrov (podobná reality show – pozn. red.), bylo to to samé. Už v té době jsem si přál, aby to bylo i u nás. V době, kdy Robinsonův ostrov přišel do Česka, mi bylo 17 let, takže jsem se nemohl přihlásit. A při covidu mě ani nenapadlo, že by to mohlo vyjít. Jednou jsem si ale projížděl TikTok, kde jsem zahlédl reklamu na Survivor Česko & Slovensko. Ani vteřinu jsem nezaváhal. Hned jsem klikl a přihlásil se. Další den jsem natočil motivační video a odeslal ho.

Začátek show byl kvůli pandemii posunutý. Co se dělo?

Přesně tak, bylo to kvůli tomu, že jsme měli covid. Netušíme, kde jsme ho chytli, všichni jsme byli před odjezdem testovaní, přesto se tam nákaza dostala. Hodně z nás bylo nakonec pozitivních a já byl jeden z nich. Po celou dobu jsme byli v izolaci zavření na hotelovém pokoji.

Připravoval jste se na soutěž fyzicky i psychicky?

Od začátku jsem věděl, do čeho jdu. Věděl jsem, že tam budu mít velký hlad. Dva měsíce před soutěží jsem daleko více jedl a podařilo se mi trochu přibrat. Na ostrově jsem ale ztratil mnohem víc kil, než jsem nabral před odjezdem. Snažil jsem se na hlad nemyslet a neříkat sám sobě, že hlad mám. Psychicky je to spíše o soužití s neznámými lidmi. Byla potřeba velká dávka tolerance.

Šel jste do soutěže s nějakou taktikou?

Nějaké plány jsem měl, ale šel jsem tam s tím, že se může stát cokoli. Od začátku jsem věděl, že hra je o aliancích. Mít alianci byl jeden z úkolů, který jsem si dal. Nečekal jsem, že to půjde tak rychle, že se najde tolik lidí, s nimiž bych měl podobný názor. Takže taktika byla asi jen udržet se co nejdéle, a také hrát čistě. I když bylo jasné, že se ve hře lže a taktizuje. Taktizoval jsem, ale nezalhal jsem ani jednou. Ta hra je také o zradě, ale to já neumím. Myslel jsem si, že když byl Survivor můj sen, tak se tam v tomto směru změním, ale nedokázal jsem to. A možná proto jsem tady.

Vnímáte nějaké rozdíly mezi českou a americkou verzí Survivora?

Kdybych měl porovnat herní systém, tak obrovsky rozdílné jsou duely, v nichž se rozhoduje, který ze dvou navržených hráčů ostrov opustí. Lidé to nemají rádi. Já jsem v duelu sice také vypadl, ale přesto jsem jejich zastáncem. Kompletně dokážou změnit hru a zamíchat kartami. Doufám, že se duely objeví i v amerických verzích. Diváci zkritizovali i to, že jsme měli na spaní deky. V Robinsonově ostrově měli účastníci zase více kusů oblečení, takže mohli spát v něm. My měli méně oblečení a místo něho deku.

Říká se, že Survivor je takový katalyzátor vztahů.

Na pustém ostrově se lidé poznají velmi rychle. Na začátku se baví každý s každým, ale pak se některé vztahy prohlubují a některé zase uvadají. V této hře prostě nejde být zadobře s každým.

Jaký byl návrat k sociálním sítím?

Byl to pro mě šok, v dobrém i špatném. Valila se na mě velká kritika a nenávist. Snažím se nebrat si k srdci komentáře, kterých mám pod fotkou třeba 400. Jen malá část se většinou týká mě, ve zbytku se lidé hádají mezi sebou. Občas někdo kritizuje můj vzhled, což mi přijde úplně mimo. Ale v soukromých zprávách dostávám hodně podpory a konstruktivní kritiky, jak jsem to měl udělat líp a podobně. Za to jsem vděčný a také jsem rád, že mi narostl počet fanoušků.

Koukal jste se zpětně na odvysílané díly?

Jen na některé. Mrzí mě, že mi vystřihli moji častou větu, že je to Survivor a člověk nikdy neví, co se na ostrově stane. Rozumím tomu, že střih je udělaný tak, aby bavil diváky. Když jsem se díval od 10. dílu dál, přišlo mi to dobré a nic mi v tom nechybělo. Ale pro každého je zásadní něco jiného. Pro mě to byly hry, ale chápu, že lidé chtěli třeba víc vidět, jak na ostrově žijeme.

Když jste byl na ostrově, probíhalo tady zrovna zkouškové. Jak jste si to zařídil?

Poslal jsem paní proděkance sáhodlouhý email, kde jsem se snažil vše vysvětlit. Vlastně jsem jí napsal, že někam pojedu, nevím kam, nevím, kdy budu odjíždět a ani kdy se vrátím, ale že potřebuju odložit zkouškové období. Podle mě si musela myslet, že jsem blázen, protože soutěž neznala. Ale vyšla mi maximálně vstříc a poradila mi, co si mám zařídit. Měl jsem tedy odložené zkouškové období a potenciálně i začátek letního semestru. Nakonec jsem se ale vrátil přesně na první den semestru. Nyní toho mám hodně, ale doteď jsem si užíval a plnil si sen, takže je potřeba zabrat.

Co vám dal Survivor do života?

Určitě nový pohled na lidi a svět okolo. Bylo tam 11 lidí, které jsem vůbec neznal, a najednou jsem s nimi měl žít. Dal mi i toleranci, která tam byla hodně potřeba. Také jsem získal zkušenost s natáčením a účastí v takto obrovském projektu. Když se teď řekne Survivor, vybavím si hlad, soutěže, soužití s lidmi, aliance a podobně. Už vždycky budu vědět, že hlad se dá vydržet. Je totiž jen v hlavě.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě