Published: 09.02.2024
Jeho revírem je taneční parket. A také skripta. Úspěšný český tanečník Adam Procházka reprezentuje Českou republiku po celém světě a nyní se pokouší roztančit také Fakultu ekonomicko-správní.
Na závodech v Hanoji jste s partnerkou nedávno obsadili první místo a čtvrté místo ve dvou kategoriích. Co pro vás tento úspěch znamená?
To, že jsme se konečně vrátili zpátky do naší taneční přípravy, která poslední dobou trochu pokulhávala, jelikož jsme oba nastoupili na vysokou školu. A musím říct, že se nám hned zadařilo.
Byly to nervy?
Nervy to jsou na každé soutěži. Zatímco moje taneční partnerka Veronika má trému před závody, já jsem klidný. Začínám se stresovat, až když vstupuju na parket, ale trvá to jen chvíli. Jakmile se pustí hudba, tréma odpadá.
Poté následovalo mistrovství Evropy. Byla to první zkušenost s mistrovstvím?
Na mistrovství Evropy se nám bohužel nepodařilo postoupit do čtvrtfinále, ale myslím si, že naše reprezentace České republiky byla velice kvalitní. V minulosti jsme už tančili na mistrovství světa, které se konalo v polském Elblągu.
Kdy je taneční sezóna?
Celý rok. Dá se stihnout klidně i stovka soutěží, ale na vyšší úrovni, kterou s partnerkou tancujeme, je to okolo třiceti soutěží. Každý taneční pár si musí sezónu rozvrhnout tak, aby ji náležitě využil a získal nějaké pořádné tituly a ocenění.
Jak náročná je příprava na soutěž?
To se vždy trochu liší, jelikož záleží na tom, kolik je do soutěže přihlášených párů. Podle toho trénujeme na různý počet kol. Když na tanečním parketě bude 30 párů, bude soutěž tříkolová. My ale musíme mít natrénovaná alespoň dvě kola navrch, tudíž trénujeme na pět až šest kol, abychom v pohodě zajeli.
Je těžší najít taneční partnerku nebo partnera?
Samozřejmě je větší nouze o taneční partnery. Tanec se často stane zálibou mnoha mladých žen, kdežto kluci se do tance moc nehrnou a řekl bych, že jsou takoví tvrdohlaví. Já sám jsem hrál nejdřív hokej. Až později jsem změnil svoje ambice a začal jsem tancovat. A neměnil bych.
Jaký je zájem o tancování mezi mladými lidmi?
Myslím, že popularita nyní roste, a to třeba díky StarDance nebo sociálním médiím, kde naši přední tanečníci, třeba mistři světa nebo Evropy, točí a zveřejňují svoje taneční videa, což se mezi mládeží rychle šíří. Děti to mají na očích a učí je to pohybovat se na hudbu, což je pro tanec esenciální. Sledováním trendy videí od mistrů, kteří v nich tancují dané styly, se diváci dostanou do kontextu, díky čemuž pak mají k tanci blíž. Popularita tance vzrostla, ale samozřejmě není stále tak populární jako třeba hokej nebo fotbal.
Máte v letošní řadě StarDance svého favorita?
Můj oblíbenec Richard Krajčo už vypadl. Mezi tanečníky byl můj favorit Daniel Kecskeméti, který tvořil pár se zpěvačkou Terezou Maškovou. Tato dvojice ale v dalším kole bohužel také soutěž opustila.
Umíte si představit, že byste byl v roli tanečníka ve StarDance?
Představit si to umím, ale nyní mám jiné priority, takže se o takovou spolupráci nijak aktivně nesnažím.
A porotce?
Jelikož jsem nedávno složil porotcovské zkoušky třetí třídy, tak si myslím, že by to problém nebyl. Ale porotci ve StarDance to mají velice těžké, jelikož ta vystoupení jsou velmi odlišná a je třeba brát v potaz, kdo na parketu zrovna je.
Jaké tance jsou vám bližší?
Určitě klasické. Tanec je pro mě souhra dvou těl a dvou duší. Myslím, že při standardních tancích je tato souhra víc znát, zkrátka jsou více založené na párovém souznění. Každý musí respektovat toho druhého, a když se to nestane, je to vidět. Zatímco v latinském tanci mají tanečníci různé pózy a variace, kdy jsou daleko od sebe, a mohou si jet to svoje.
A váš nejoblíbenější tanec?
Argentinské tango.
Kolik času týdně se věnujete tréninku?
S Veronikou trénujeme každý den v týdnu kromě úterý, kdy mám vlastní kondiční přípravu. Ve všední dny strávíme na tréninku tři hodiny a o víkendu, díky tomu, že máme zázemí v taneční škole, i víc.
To je hodně společného času. Nemíváte občas ponorku?
Musím zaklepat, ale naštěstí ne. Máme toho sice hodně společného a trávíme spolu spoustu času, ale každý máme svůj vlastní život. A třeba kondiční přípravy máme oddělené, zatímco já jsem v Pardubicích, Veronika trénuje v Praze. Tím si vždy vyčistíme hlavu a jsme připraveni odmakat další tréninky opět společně.
Jak dlouho spolu tancujete?
Už přes dva roky. Seznámili jsme se v Praze přes trenéra. Synchronizovat se nám trvalo necelý týden a půl, což neznamená, že ta synchronizace byla kvalitní. My jsme ale neměli více času, jelikož jsme chtěli vyrazit na mistrovství republiky, které se konalo za pár týdnů. Museli jsme tedy jako taneční pár rychle vyjet na nějakou soutěž, abychom zjistili, co v nás vlastně je. A zjistili jsme, že to docela klape.
Máte v tanečním světě nějakou metu?
Teď se připravujeme na mistrovství světa v Lotyšsku, kde bychom se chtěli probojovat do čtvrtfinále, což se nám na mistrovství Evropy nepovedlo.
Díky tancování hodně cestujete…
Za tancem jsme s Veronikou procestovali skoro celou Evropu. Moje srdcovka je ale asi Vietnam, jelikož to je zatím nejdál, kam jsme se společně podívali. Navíc jsme tam letos strávili celý týden, přestože soutěž nám zabrala jen dva dny, takže jsme měli čas poznat místní kulturu, ochutnat jídlo. Většinou ale máme daleko méně času a na daná místa jedeme jen na otočku.
Máte z cestování nějakou zajímavou historku?
Třeba právě do Vietnamu jsme letos málem neodletěli. Vietnamská ambasáda totiž udělala chybu ve vízu a přepsala se v datu expirace našeho pasu, takže nás letecká společnost nechtěla pustit do letadla. Museli jsme jim podepsat, že kdyby se něco stalo, nebudeme po nich nic vymáhat a nebudeme s nimi řešit žádné spory.
Studujete na Fakultě ekonomicko-správní program Hospodářská politika a veřejná správa. Jak si hledáte čas pro studium?
Skloubit jakýkoli vrcholový sport se studiem vysoké školy je samozřejmě těžké, ale snažím se. Jak se mi to daří, prozradí zkouškové období.
Máte plán, čemu byste se chtěl mimo tanec věnovat po škole?
Já se právě mimo tanec nechci vychýlit. Chtěl bych řídit taneční školu, kde je potřeba mít zkušenost s řízením firmy a financemi.
TEXT Adéla Korečková, Lada Součková : FOTO Michal Král
