Na začátku to měl být jen úkol pro získání zápočtu, na konci to byla hlavní cena udělana na galavečeru.

Soutěž Mladý delfín dává příležitost studentům marketingu a marketingových komunikací předložit projekt na aktuální téma. V zadání je vždy určeno téma pro zpracování komunikační strategie, které obsahuje analýzu výchozí situace, návrh komunikačních kanálů, návrh kreativního řešení, rozpočtu a harmonogramu. Letošní téma bylo "Jak úspěšně komunikovat školu, na které studuji." Všechny zaslané návrhy byly posuzovány porotou složenou z marketingových odborníků z teorie i praxe. Pro studenty Fakulty ekonomicko-správní není tato soutěž neznámá, již v minulosti se do ní zapojilo a uspělo několik studentských týmů. Letos se do soutěže přihlásilo jedenáct týmů z různých vysokých škol v ČR, z toho tři týmy byly z FES. 

Slavnostní vyhlášení vítězů soutěže proběhlo 23. května v Praze v rámci tradičního galavečeru s udílením cen Marketér roku 2018. Pro zvané studenty měl být večer zejména setkání se zajímavými manžery významných českých firem. Vyhlášení vítězů soutěže bylo značné překvapivé. Nejdříve bylo na podium k poděkování vyzváno devět týmů, mezi nimi i dva týmy z FES. Až o něco později byly přizvány další dva týmy, tým ze Zlína a tým z FES. Tyto dva týmy vyhrály hlavní cenu EX AEQUO. Vítězný tým, ve složení Anna Zahálková, Žaneta Svobodová, Kateřina Němcová (studentky 1. ročníku navazujícího studia), cenu přijaly velmi rozrušené. "Byly jsme neuvěřitelně zaskočené a nadšené zároveň." Popisuje situaci Kateřina Němcová.

Konkurence bývá silná, úkoly náročné. Přesto se studentům z Fakulty ekonomicko-správní daří obstát v prestižních soutěžích.

Coca-Cola HBC Management Challenge

Již od začátku roku se studenti FES, díky vedení Ing. Kateřiny Kantorové, Ph.D., zapojují do ekonomicky nebo marketingově orientovaných soutěží. První výzva přišla v únoru, tým s názvem Upáci, složený hned ze dvou našich fakult (Míša Horváthová za FF, Kuba Zilvar a Tomáš Nevima za FES), se zúčastnil soutěže Coca‑Cola HBC Management Challenge. Soutež propojuje svět akademické sféry a úspěšného mezinárodního byznysu. Týmy 3-6 studentů zpracovávaly komplexní případovou studii do formy desetiminutového videa. Do soutěže se přihlásilo několik tisíc studentů. V prvním kole museli vyplnit online test, ve kterém měli možnost projít úkoly a otázky, které pro ně připravili manažeři z šesti různých oddělení napříč celou společností. Na republikovém finále v Praze 28. února nás Upáci se svým nápaditým projektem "Coca‑Cola s příchutí banánu" skvěle reprezentovali. Přesto se nakonec umístili těsně pod vrcholem, na 4. místě.

Mladý delfín 

Soutěž Mladý delfín dává příležitost studentům marketingu a marketingových komunikací předložit projekt na aktuální téma. V zadání je vždy určeno téma pro zpracování komunikační strategie, které obsahuje analýzu výchozí situace, návrh komunikačních kanálů, návrh kreativního řešení, rozpočtu a harmonogramu. Letošní téma bylo "Jak úspěšně komunikovat školu, na které studuji." Pro studenty FES není tato soutěž neznámá, již v minulosti se do ní zapojilo a uspělo několik studentských týmů, letos hned tři. V Praze 23. května proběhl galavečer pořádaný Českou marketingovou asociací, na které byly vyhlášeny i výsledky soutěže. Tým ve složení Anna Zahálková, Žaneta Svobodová, Kateřina Němcová (studentky 1. ročníku navazujícího studia) získal první cenu EX AEQUO. Více o této soutěži zde.

JA Manažerem nanečisto

Letos poprvé se zapojil již ostřílený tým ve složení Míša Horváthová a Tomáš Nevima do soutěže pořádané Nadací Tomášem Baťou a organizací JA Czech a JA Slovensko. Soutěž "Já manažer nanečisto" pro vysokoškolské studenty je zaměřena na ekonomickou simulaci. V průběhu dvou kol museli soutěžící prokázat mikroekonomické znalosti, zdatnost v managementu počítačem simulované firmy a zároveň schopnost týmové práce, komunikace i rychlého rozhodování. O postup do finále bojovalo 43 dvoučlenných týmů z vysokých škol z České republiky a Slovenska. Finálního souboje se zúčastnilo 8 týmů v úterý 11. června 2019. Náš tým se probojoval přes všechna kola k zaslouženému vítězství. Oficiální vyhlášení soutěže proběhlo 19. června v rezidenci velvyslance USA, Stephena B. Kinga. 

Student Broker

Studijní interaktivní program simuluje reálné obchodování na vybraných světových burzách v Německu, USA a České republice. Na začátku získá každý účastník jeden milion korun pro investice do českých a zahraničních akcií a padesát tisíc dolarů pro obchody s deriváty. Během letního semestru studenti s akciemi a deriváty obchodují a snaží se je co nejvíce zhodnotit. Všichni zájemci o tento program mají možnost naučit se obchodovat s akciemi a deriváty a zároveň změřit své síly mezi jednotlivými univerzitami. Výsledky se po semestru vždy vyhodnotí a ti nejlepší jsou odměněni věcnou cenou. Ani tato soutěž není pro studenty FES novinkou. Pod vedením Ing. Josefa Novotného, Ph.D., se již několik let studenti zapojují do tohoto programu a většinou s velkým úspěchem. Minulý rok z deseti celkově hodnocených míst obsadili hned sedm. V letošním roce se zúčastnilo soutěže téměř 150 studentů, z toho 44 studentů z FES. Našim studentům se letos vedlo v derivátových obchodech, kde získaly jednoznačné první místo. Absolutním vítězem v této kategorii se stal student 1.ročníku navazujícího magisterského studia Ekonomika a management podniku Vojtěch Kaplan, který zhodnotil své derivátové portfolio o 80,35%. Těsně za ním se umístili další studenti FES, a to Matěj Klofát, Ondřej Štědrý a Kateřina Tesnerová.

Moje vize nula

Do první ročníku soutěže Moje vize nula, který je určen studentům vysokých škol, se zapojilo i 105 studentů FES. Soutěž si klade za cíl aktivizovat mladé lidi ke zlepšení stavu dopravní nehodovosti v České republice. Studenti nebo skupiny studentů předkládají projekty zaměřené do různých oblastí s cílem řešit dopravní problémy. Projekty mohou řešit jak problémy vozidel, pozemních komunikací tak i problémy chování účastníků silničního provozu a jejich vzdělávání. Do semifinálového kola postoupilo 22 projektů studentů naší fakulty. Vyhlášení soutěže proběhlo 26. června a naše studentky, Denisa Holcová, Tereza Šandová a Veronika Čermáková, studentky 1. ročníku navazujícího magisterského studia obsadily 1., 2. a 5. místo. Detaily k soutěži si můžete přečíst zde.

Se všemi výjimečnými studenty se setkala děkanka fakulty Romana Provazníková. Na neformálním setkání studenti popisovali své zážitky a úskalí, kterým museli projít v boji za vítězstvím. "Bylo mi velkým potěšením setkat se s nimi a poslechnout si jejich zážitky a plány do budoucnosti. Je vidět, že studenti jsou aktivní a nebojí se výzev. V dnešní době často slýcháme jak málo nebo vůbec se mladí lidé zajímají  o své okolí a zapojují do dění kolem sebe a jak malý je jejich zájem o budoucnost. Jsem velmi ráda, že na naší fakultě je tomu naopak. Máme zde studenty, kteří se nebojí a zajímají se! Všem z nich přeji, aby se jim dařilo ve studiu i v osobním životě." Dodává k setkání děkanka.

Co účastníkům dal Erasmus+? 

• Více než 70 % si po návratu lépe uvědomuje, čemu se chtějí v profesním životě věnovat
• 80 % získalo zaměstnání do tří měsíců po získání diplomu
• Přes 90 % se lépe naučilo pracovat s lidmi z jiných kultur a cítí se Evropany

Program Erasmus+ zvyšuje úspěšnost studentů v osobním i profesním životě a pomáhá vysokým školám více inovovat. Vyplývá to ze dvou nových nezávislých studií, které zveřejnila Evropská komise.

Obě rozsáhlé studie, založené na hodnocení a připomínkách téměř 77 000 studentů a vysokoškolských pracovníků a více než 500 organizací, měřily a analyzovaly přínos programu pro jeho hlavní účastníky. Z výsledků je patrné, že díky Erasmu+ jsou mladí lidé v Evropě více připraveni na novou digitální éru a umí se lépe prosadit v budoucím pracovním životě. Program má také pozitivní vliv na vysoké školy, které díky němu více inovují, intenzivněji se zapojují do mezinárodních projektů a lépe reagují na potřeby pracovního trhu.

Závěry studií s potěšením komentuje komisař pro vzdělávání, kulturu, mládež a sport Tibor Navracsics: „Je úžasné pozorovat, jak se mladí lidé, kteří programem prošli, dokážou úspěšně pohybovat na moderním trhu práce a v rozmanitější společnosti. Absolventi Erasmu+ se cítí být lépe připraveni na nové výzvy, mají lepší profesní vyhlídky a více si uvědomují, co jim Evropská unie v každodenním životě přináší. Vysoké školy zapojené do tohoto programu se vyznačují nejen větší otevřeností světu, ale ze své pozice mohou také lépe reagovat na potřeby pracovního trhu.“

Studie ukázaly především toto:

• Erasmus+ pomáhá studentům s profesní orientací a pomáhá jim rychleji získat práci.

Více než 70 % studentů, kteří se programu zúčastnili, si podle svých slov lépe uvědomuje, čemu se chce po návratu ze zahraničí ve své budoucí pracovní kariéře věnovat. Zkušenosti odjinud těmto studentům také umožňují přehodnotit svá studia tak, aby více odpovídala jejich ambicím. Ze studie zkoumající vliv Erasmu+ na vysokoškolské vzdělávání také vyplynulo, že 80 % absolventů bylo zaměstnáno do tří měsíců od získání diplomu a 72 % absolventů považuje zahraniční zkušenosti za faktor, který jim pomohl získat první práci. Devět z deseti absolventů programu Erasmus+ uvedlo, že dovednosti a zkušenosti získané v cizině uplatňuje v každodenní práci. Program řeší nesoulad mezi požadovanými a nabízenými schopnostmi tím, že se soustředí na rozvoj „měkkých“ a mezioborových dovedností, které zaměstnavatelé potřebují.

• Erasmus+ zesiluje pocit přináležitosti k Evropě

Přes 90 % studentů, kteří se do programu zapojili, se také naučilo lépe pracovat a spolupracovat s lidmi z jiných kultur a cítí se být Evropany. Nejsilněji se tento výsledek programu projevuje u studentů, kteří před jeho absolvováním nebyli o smyslu EU příliš přesvědčeni, a u studentů, kteří se vydali na pobyt do země s většími kulturními rozdíly. Nejvíce se s EU ztotožňují absolventi Erasmu+ pocházející z východní Evropy. 

• Erasmus+ podporuje digitální transformaci a sociální začlenění

Většina zapojených vysokých škol je díky projektům spolupráce v rámci tohoto programu lépe připravena na digitální transformaci. Využíváním nových technologií a inovativních výukových metod se zlepšuje jejich schopnost inovovat a spolupracovat na mezinárodní úrovni. Akademičtí pracovníci, kteří využili Erasmu+, do svých hodin častěji zvou lidi z praxe – zaměstnance z různých podniků do své výuky zapojuje 60 % z nich. Z jejich „nemobilních“ kolegů tak činí jen 40 %. Více než 80 % akademiků uvádí, že se na základě zkušeností ze zahraničí rozpracovávají inovativnější studijní osnovy. Dvě třetiny zúčastněných vysokých škol navíc konstatovaly, že celounijní projekty rovněž přispívají k většímu sociálnímu začlenění a ve vysokém školství pomáhají bránit diskriminaci.

Ze studií dále vyplynulo, že bývalí studenti, kteří se zúčastnili programu Erasmus+, jsou se svým zaměstnáním spokojenější než ti, kteří jej neabsolvovali. Jejich povolání mají také větší mezinárodní rozměr a je u nich dvakrát pravděpodobnější, že budou pracovat v zahraničí. Program Erasmus+ rovněž podporuje podnikání. Každý čtvrtý projekt spolupráce přispěl k podnikatelskému vzdělávání a zintenzivnil podnikání. Třetina projektů pomohla vytvořit spin-offy či start-upy.

Souvislosti

V rámci programu Erasmus+ se během let 2014 až 2018 vydaly na studijní pobyt, praktickou stáž nebo výukový pobyt v zahraničí přes 2 miliony studentů a pracovníků vysokých škol. Ve stejném období bylo poskytnuto financování EU na téměř 1 000 strategických partnerství Erasmus+ mezi vysokoškolskými institucemi a na 93 znalostních aliancí mezi vysokými školami a podniky. Více než 40 % z těchto partnerství a aliancí vybavovalo studenty a akademické pracovníky prospektivními dovednostmi v souvislosti s problematikou životního prostředí a změny klimatu, s energetikou a zdroji, s digitalizací a s podnikáním.

Dvě zmiňované studie (studie zkoumající vliv Erasmu+ na vysokoškolské vzdělávání a studie zkoumající strategická partnerství a znalostní aliance Erasmus+ ve vysokoškolském vzdělávání) posuzovaly dopad programu na dvě hlavní skupiny účastníků: jednotlivce a organizace.

V první studii bylo analyzováno téměř 77 000 účastnických reakcí, včetně odpovědí zhruba 47 000 studentů, 12 000 absolventů a 10 000 vysokoškolských pracovníků. Závěry druhé studie se zakládají na reakcích 258 strategických partnerství a znalostních aliancí Erasmus+ (zastupujících 504 organizací), kterým bylo v letech 2014–2016 poskytnuto financování, a na 26 podrobných případových studiích.

Článek byl převazt z europa.eu. 

Už tento týden Česká republika volí 21 zástupců do Evropského parlamentu. Vysoké školy připravují studenty pro kvalifikovaná povolání v období tzv. vzdělanostní ekonomiky, podporují samostatné, společensky odpovědné a kritické myšlení, jež má zásadní význam pro ekonomickou, politickou a kulturní soudržnost evropských společenství. I proto zástupci českých univerzit vyzývají studenty, aby byli aktivní a k volbám přišli.

„Společná Evropa je úžasný prostor pro výměnu informací, zkušeností i šance k rozvoji. Naši studenti mají možnost přes program Erasmus rozšiřovat svoje znalosti nebo řešit svoje vědecké projekty na jiné univerzitě v jakékoliv zemi starého kontinentu,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

 Na evropských vysokých školách dnes studuje více než 20 milionů lidí. Celkem 61 tisíc studentů i akademických pracovníků vysokých českých škol mělo možnost poznat výuku na evropských i mimoevropských univerzitách nebo vyjelo do  zahraničí na pracovní stáže.
„Fakt, že je Česká republika členem Evropské unie, získává také naše věda a výzkum,“ připomíná rektor Jiří Málek. „Zapojením do rámcových programů unie a excelentních výzkumných projektů Evropské výzkumné rady se úroveň našich vědeckých týmů zvyšuje. Zkvalitňuje se také výuka, zejména v doktorských studijních programech. Proto je tak důležité projekt společné Evropy podporovat,“ apeluje na účast ve volbách prof. Jiří Málek.
 
Programy Erasmus+ a Erasmus Mundus umožnily získat mezinárodní zkušenost desítkám tisíc studentů i akademických pracovníků. Čeští vysokoškolští pedagogové využili podporu z programu Erasmus a možnost přednášet v zahraničí i začlenit se do mezinárodního výzkumu v rámci 13 tisíc výjezdů.

Česká konference rektorů pokládá také volby do Evropského parlamentu za klíčové kvůli rozvoji vzdělávání v České republice. Je nesmírně důležité, aby Českou republiku v nadcházejícím volebním období na evropské úrovni zastupovali kvalifikovaní a kompetentní lidé, kteří budou schopni ve spolupráci se zástupci ostatních evropských zemí pracovat na vytváření silného vzdělávacího systému pro znalostní ekonomiku, která obstojí v rostoucí globální konkurenci s velkými, stále razantněji se prosazujícími ekonomickými mocnostmi. Česká konference rektorů proto vyzývá všechny občany, zejména studenty a zaměstnance vysokých škol, aby využili svého demokratického práva a zúčastnili se voleb do Evropského parlamentu a aby při rozhodování o tom, komu dát svůj hlas, vybírali z těch kandidujících stran, které prosazují rozvoj a prohlubování evropské spolupráce,“ uvedli v prohlášení zástupci českých vysokých škol.

V uplynulých deseti letech Česká republika čerpala pro tuto oblast z evropských fondů podporu v celkové výši 85 miliard korun. Evropská unie svými projekty podpořila zejména rozvoj studijních programů, nejprve mimo Prahu (Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost ve výši 16 miliard korun), posléze v celé České republice (Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání – 37 miliard korun). Pomohla také vytvořit bázi moderní vědecké infrastruktury a zaměstnat špičkové výzkumníky (Operační program Výzkum a vývoj pro inovace – 32 miliard korun). Díky těmto projektům se podařilo modernizovat vysoké školství České republiky a přispět ke konkurenceschopnosti vysokých škol České republiky v mezinárodním měřítku.

Úplné znění prohlášení Česko konference rektorů najdete v odkazu. 

Na „plečkách“, kolech bez přehazovačky, i autostopem. V šíleném vedru s hrozbou malárie a žluté zimnice. Absolventi Univerzity Pardubice Jakub Kaplan (27) a Marek Žampach (27) spojili cestovatelskou vášeň s dobrou věcí. Jedou do Afriky, aby dětem v Gambii, které denně chodí kilometry pěšky do školy, přivezli speciálně upravené bicykly. 

Marek je absolvent Fakulty ekonomicko-správní, Jakub vystudoval Dopravní fakultu Jana Pernera. Oba pracují pro předního výrobce outdoorového oblečení a vybavení. Ke svému koníčku tak mají velmi blízko. Do Afriky vyrážejí poprvé, ale s jasným cílem. Chtějí poznat tuto zemi a symbolicky darovat dětem dvě kola, která nechali seřídit a upravit na vlastní náklady (stálo je to přibližně tisícovku). Zapojili se totiž do projektu „Kola pro Afriku“ a svojí cestou chtějí upozornit, jak se dá dětem v Africe pomoci a přiblížit jim cestu ke vzdělání.

„Děti v Gambii chodí do školy až deset kilometrů pěšky, stejnou trasu urazí týž den zpět k domovu. Učitelé si pak stěžují, že jsou při výuce unavené. Kola z České republiky by jim měla v překonávání vzdáleností pomoci,“ vysvětluje situaci žáků ze vzdálených míst od školy Jakub.

Bez přehazovačky ve čtyřiceti stupních

Absolventi mají namířeno do Dakaru v Senegalu, odkud pojednou stopem na jih do Banjulu, hlavního města Gambie. Tady se setkají s koordinátorem projektu, který školí mechaniky, a vyzvednou si dvě seřízená kola, na nichž pojednou podél řeky Gambia za dětmi do školy, kde bicykly předají. Urazit by přitom měli 400 km během pěti dnů. „Nikdy jsme nejeli na kole bez přehazovačky a navíc ve 40 stupních. Ty podmínky nejsou úplně ideální, ale je to pro nás výzva,“ říká Marek.

Po předání kol a drobných dárků dětem vyrazí autostopem přes Senegal do Mauretánie, do městečka Choum uprostřed Sahary, kudy projíždí jeden z nejdelších nákladních vlaků na světě a na pobřeží veze železnou rudu. Tím by se rádi svezli a pokračovali dále na sever přes Západní Saharu do Maroka. Marek by rád dojel autostopem až do České republiky. Pokud se plán vydaří, čeká na dvojici cesta dlouhá 7000 km.

Na otázku, jaké mají zkušenosti se stopováním, oba cestovatelé shodně odpovídají: „Ještě jsme nezažili vysloveně špatnou situaci, většinou nám zastaví fajn lidi, mrzout vás nevezme. Povídáme si, dozvíme se různé životní příběhy, občas jsme takové vrby.“

Funkční „plečky“ seřizují vězni

Jejich zahraniční expedice začíná 5. května a potrvá tři týdny. Ještě před odletem mohou projekt podpořit i ostatní. Po Česku existuje mnoho sběrných míst, kam může každý odevzdat kolo, které už nepotřebuje, případně darovat nové. „Tato kola je nutné ale upravit, aby s jejich seřizováním měli v Gambii co nejméně práce. Musí být co nejjednodušší a co nejméně poruchová,“ říká Marek a Kuba ho vzápětí doplňuje: „Jsou to vlastně funkční plečky, na jejichž úpravě se podílejí i odsouzení v ostravské věznici Heřmanice.“

Ne všechna darovaná kola budou vhodná pro cestování v Gambii. Ty co neodcestují do Afriky, se prodávají v Čechách všem, kterým k pohybu ve městě stačí ojetý kousek. Utržené peníze podpoří projekt „Kola pro Afriku“ a zajistí nákladnou logistiku. V Pardubicích zatím sběrné místo není, oba absolventi by ale rádi navázali spolupráci s univerzitou a místo vytvořili. Vždyť Pardubice a jejich okolí jsou protkané cyklostezkami a kolo je zde populární dopravní prostředek. 

Momenty z expediční cesty absolventů Univerzity Pardubice hledejte na univerzitních sociálních sítích - Facebook a Instagram. 

Ing. Jakub Kaplan vystudoval obor Technologie a řízení dopravy se zaměřením na Technologie a řízení dopravních systémů na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice. Má rád hory, lezení a rád poznává svět. K cestování mu stačí pouze malý batoh a pár korun. Na svých cestách často stopuje, stanuje nebo spí pod širákem. Navštívil například Japonsko, Mexiko či USA. Zatím s žádnou zemí nemá vyloženě špatnou zkušenost, a proto doufá, že Afrika nebude výjimkou.

Ing. Marek Žampach je absolventem Fakulty ekonomicko-správní, vystudoval obor Regionální a informační management. Rád cestuje batůžkovým stylem a také navštívil spoustu zajímavých zemí. Neví o zemi, kam by nikdy nejel, rád by navštívil například Pákistán. Kromě cestování je Marek i nadšený běžec. Díky tomu běžel například maraton ve Vietnamu nebo Kuvajtu. Závod si zaběhne i v rámci africké cesty.

Do zahraničí vyjíždějí studenti nejčastěji s programem Erasmus+. Mnozí z nich se do něj ale nakonec nepřihlásí. Strávit v cizině celý semestr je pro ně dlouhá doba. S Jazykovým centrem ale mohou na návštěvu cizí univerzity vyrazit i na kratší dobu. Zážitky se zhustí do jednoho týdne a napříč celou Evropou.

Anglický Preston, německý Weiden, španělské Alicante, švédská Uppsala nebo třeba Jihoafrická republika. Tam všude se pardubičtí vysokoškoláci podívali a zažili univerzity na vlastní kůži. Program měli přitom nabitý: přednášky a workshopy na cílových univerzitách, exkurze, setkání se zajímavými lidmi nebo práce na projektech v mezinárodních týmech.

„Kdybych někdy měla šanci jet znovu, tak rozhodně pojedu. Bylo to jednoduše úžasné a dalo mi to nový rozhled,“ říká studentka Natálie Farbárová, která se nedávno z takového pobytu vrátila. „Množství nových věcí, znalostí, názorů, kontaktů a vzpomínek získaných během dnů v Prestonu bylo za hranicí mých představ. Vidět jinou univerzitu tak zblízka rozvinulo můj zájem o vzdělání,“ dodává Natálie. Nejúžasnějším zážitkem bylo setkání s Lady Milenou Grenfell-Baines, jednou z tzv. Wintonových dětí, a také s primátorem města Preston.

Povídání se zajímavými lidmi, které studenti běžně nepotkají, patří k mnoha výhodám krátkodobých pobytů. „Studenti mají unikátní možnost poznat jinou univerzitu, zkusit, zda obstojí v cizojazyčném prostředí, porovnat výuku s tím, co znají z domova, a otestovat své komunikační dovednosti,“ popisuje výhody Zuzana Bezdíčková z Jazykového centra. Právě to zaštiťuje program Language and Culture Scheme.

A jak se stát jeho součástí? Stačí se přihlásit do výběrového řízení, napsat motivační dopis a uspět v krátkém pohovoru. „Studenti musí prokázat jazykové schopnosti, a to jak znalost cizího jazyka a komunikativnost, tak schopnost spolupráce s ostatními. Klíčovým aspektem je i dobrá reprezentace naší univerzity,“ vyjmenovává podmínky Zuzana Bezdíčková. V Jazykovém centru studentům ochotně poradí nebo se mohou informovat přímo na jejich webu.

Je mu dvacet let, studuje Fakultu ekonomicko-správní Univerzity Pardubice a k tomu ještě pardubickou konzervatoř. Hraje totiž na varhany. Jeho spolužáci nejspíš ani netuší, že studují s vítězem prestižní mezinárodní soutěže varhaníků v anglickém Maidstonu. Přestože další hudební souboje čekají Ondřeje Smolíka až v létě, diář má plný už teď. Hraním na mších a svatbách.

Jak se dvacetiletému klukovi podaří vyhrát náročnou soutěž varhaníků v Anglii?

Je to shoda náhod a okolností v kombinaci s roky systematické práce na něčem, co vás baví a v čem se chcete zdokonalovat.

Varhany si s sebou, na rozdíl od jiných nástrojů, nikdo nevozí. Jaké to je hrát na hudební nástroj, který vidíte poprvé?

Každý nástroj je unikátní a na každý se hraje trochu jinak. Když člověk jede hrát na nástroj, který nezná, je to vždy trochu stresující, protože se musí na místě velmi rychle přizpůsobit. Na tamní varhany se mi hrálo příjemně až na fakt, že hrací stůl byl dost daleko od píšťal. To má za následek, že než se informace o stisknuté klávese na hracím stole přenese k píšťale, trvá to poměrně dlouhou dobu. A když člověk hraje rychlé skladby, je to nepříjemné.

Prý jste se na soutěž připravoval úplně sám.

Tato informace není úplně pravdivá, na soutěž mne připravoval můj profesor Josef Rafaja. Pravdou je, že soutěž jsem si sám našel a sám si také vše zařídil. Bez odborného vedení by to ale opravdu nešlo.

Když se pro účast v takové soutěži rozhodnete, jak náročné to je?

Soutěže většinou vyžadují velmi náročnou přípravu, zvlášť když jsou vícekolové. Soutěžící postupují do vyšších kol a v každém z nich určitý počet soutěžících vypadne. Znamená to také více hodin čistého času hraní, protože se mění i repertoár. Připravit se na takovou soutěž zabere dlouho, někdy trénujete i více let.

Jak soutěž probíhá?

Nejdřív probíhá takové „předkolo”, v rámci kterého soutěžící buď zašlou své životopisy, nebo nahrávky, jak hrají, nebo oboje. Na základě těchto podkladů se vybere vyhovující počet soutěžících. Ti mají potom přidělený určitý čas na přípravu na místním nástroji (za předpokladu, že se hraje jenom na jeden). Pořadí soutěžících se losuje buď na místě, nebo předem vylosuje pořadatel. Po poradě poroty potom bývá slavnostní vyhlášení.

Vy jste vyhrál a v létě vás za odměnu čekají dva recitály v Anglii. Těšíte se?

Na recitály se moc těším. Hrát v zahraničí je skvělá příležitost, jak získat zkušenosti, stejně jako navázat nové kontakty. Navíc v životopise jsou takové věci velmi důležité.

Čím si vás varhany získaly?

Určitě svou monumentalitou, složitostí i praktickým využitím. O monumentalitě asi mluvit netřeba, o složitosti se ještě zmíním. Praktické využití by možná mohlo mnohé překvapit. Varhaník nalezne uplatnění například při doprovodu bohoslužeb, svateb, pohřbů, křtin nebo při významných událostech. Je navíc zcela kompetentní vyučovat, a to jak hru na varhany, tak hru na klavír. Varhaníci se také většinou dobře orientují v hudební teorii, mnoho z nich proto na školách vyučuje i hudebně teoretické předměty.

Jak dlouho na ně hrajete?

Zase tak dlouho ne. Odmala hraji na klavír, což se hodí umět. Dokonce při studiu konzervatoří i akademií mají varhaníci povinné studium klavíru. Na samotné varhany hraji asi čtvrtým rokem.

Je těžké se to naučit?

Hrát na jakýkoli hudební nástroj je velmi těžké. Varhany jako nástroj jsou velmi náročné na koordinaci pohybů, protože se hraje doslova všemi končetinami.

Jak to při hře vypadá?

Určitě si všichni umíme představit klaviaturu – klávesy na klavíru. Varhany často mívají takových klaviatur, ve varhanní terminologii „manuálů”, více nad sebou. Málokdo ví, že varhaník hraje i nohama. Varhany mají jednu takovou klaviaturu rovněž pro nohy. S tím souvisí také fakt, že varhaník čte tři notové osnovy najednou, je to tedy i poměrně náročné na přemýšlení.

Pomáhá vám v tom přemýšlení nějak váš obor - matematika?

Osobně si myslím, že matematika rozvíjí člověku myšlení. A protože je myšlení v hudbě třeba, určitě se tyto dva směry navzájem propojují. Když má člověk vytrénovanější hlavu, rychleji například čte notový materiál, učí se nové věci apod. Konkrétně mezi hudbou a matematikou navíc existuje určitý vztah. Zejména v dřívějších dobách existovalo přímé propojení těchto dvou věd. Vezměme si například Pythagora, který harmonii světa spatřoval v tom, že je v něm vše uspořádáno podle číselných vztahů, a důkaz o tom hledal v hudbě. V hudbě, resp. v harmonických souzvucích, hledal matematické vztahy. Zajímavá je např. i Pythagorova „hudba sfér“ či „pythagorejské kóma“.

Co nejraději hrajete?

Nedá se říct, že bych něco hrál raději než něco jiného. Od J. S. Bacha až po soudobé autory, kterým byl například P. Eben, máme k dispozici ohromné množství krásné hudby. Obecně ale nemám rád soudobou mainstreamovou hudbu a na varhany ani na klavír ji nehraji.

Skládáte i vlastní skladby?

Neskládám, ani se k tomu v tuto chvíli nechystám. Při doprovodu obřadů provádím určité improvizace, což může možná vzdáleně připomínat skladbu. Skladby jako takové ale neprodukuji.

Kolik hodin denně cvičíte?

Záleží hodně na situaci – jestli něco „hoří” nebo ne. Za normálních okolností ale tak tři hodiny denně.

A když nejste na konzervatoři, jste na Fakultě ekonomicko-správní?

Dalo by se to tak říct. Snažím se ale dělat i jiné věci, rekreačně plavu nebo chodím běhat.

Jak jde dohromady hra na varhany se studiem ekonomie?

Myslím, že dobře. Jsou to dva úplně odlišné světy, ale jeden ve druhém odpočívá a inspiruje se.

Dá se obojí stíhat?

Na fakultě máme naštěstí možnost skládat si rozvrh a na konzervatoři mi hodně vychází vstříc. Problém jsou trochu předměty, na které je třeba soustavně vytvářet nějaké seminární práce, to člověka docela brzdí.

Co na to říkají vaši spolužáci z FESky?

Pár lidem jsem říkal, že studuji ještě konzervatoř. O soutěžích moc nemluvím.

Co vás naopak baví na ekonomii?

Nejdřív musím zmínit, že mě fascinuje naprostá odlišnost obou světů – ekonomického a hudebního. Konkrétně na ekonomii mne baví její využitelnost do praxe. Vědět (samozřejmě do určité míry), jak funguje ekonomika, banky, pojišťovny, účetnictví, získat pojem o daních či právu, je do běžného života velmi přínosné.

Nechystáte se třeba také na nějakou ekonomickou soutěž?

Pokud by se naskytla příležitost zúčastnit se nějaké zajímavé soutěže v něčem, v čem se zrovna orientuji, klidně bych se zúčastnil. Na střední škole jsem třeba v rámci středoškolské odborné činnosti soutěžil se svým projektem na téma inflace. Problém je samozřejmě opět s časem, kterého je neustále nedostatek. Zejména teď, kdy mne čeká třetí ročník, bakalářská práce a státnice, nevím, zda bych toho byl schopen. Soutěžím se ale rozhodně nebráním.

Už jste přemýšlel o tom, čím jednou budete?

V tuto chvíli si myslím, že hudba bude spíš jen koníček a přivýdělek, kdy si zahraji na koncertech nebo svatbách. Věci se ale mohou změnit. Pokud mě chytne pedagogická nálada, můžu se stát učitelem se vším všudy.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Teď mám do července relativní klid, který samozřejmě trávím zejména pečlivou přípravou na další akce. V červenci budu mít recitál v anglickém Rochesteru. V srpnu bych měl jet do Německa na interpretační kurzy a hned potom letět na soutěž do Irska. Do konce roku mě čeká soutěž českých konzervatoří v Brně a pak mezinárodní varhanní soutěž v Polsku.

Budete hrát někdy i doma?

V listopadu budu hrát v Liberci. Bude to slavnostní koncert se Symfonickým orchestrem Konzervatoře Pardubice k příležitosti uvedení nově zrekonstruovaného nástroje do provozu. Se stejným orchestrem vystoupím i v Sukově síni v Pardubicích. Bude toho ještě mnohem víc. Všechny tyto aktivity navíc provází pravidelné činnosti jako hra menších koncertů, výuka, hra mších nebo svatbách.

Student a mladý varhaník Ondřej Smolík pochází z Liberce. Druhým rokem studuje Fakultu ekonomicko-správní obor Ekonomika a provoz podniku a k tomu Konzervatoř Pardubice – varhany u prof. Josefa Rafaji a klavír u prof. Jitky Fowler Fraňkové. Hudba je jeho velkým koníčkem. Na klavír hraje odmala, na varhany asi čtyři roky. Zpravidla cvičí tři hodiny denně. Dokáže zahrát ledacos, nemá rád soudobou mainstreamovou hudbu a vlastní skladby zatím neskládá. Letos v březnu se v anglickém městě Maidstone zúčastnil mezinárodní soutěže pro varhaníky do 21 let. Soutěžil v nejvyšší kategorii („advanced”) se skladbami J. S. Bacha a P. Ebena a vyhrál. Kromě finanční odměny získal pozvánku na dva samostatné recitály. První se uskuteční 13. 7. v katedrále v Rochesteru, druhý následuje v kostele sv. Jiří v Londýně na Hannoverském náměstí. Kromě toho si zahraje na několika koncertech, mších či svatbách.

Pardubická univerzita vznikla přesně před čtvrtstoletím. Tradice vysokého školství v krajském městě jde ale ještě mnohem dál. Začalo to u chemie.

31. března 1994 se z úzce zaměřené Vysoké školy chemicko-technologické stala Univerzita Pardubice. Ta dnes poskytuje vysokoškolské vzdělání nejen v technických oborech, ale také v oblasti humanitních věd, zdravotnictví a dokonce i restaurování uměleckých děl. Šest fakult sídlí v krajském městě, nejmenší fakultu má pardubická univerzita v Litomyšli.

Pardubice městem chemie a studentů

Už na podzim roku 1945 přišly pardubické chemické továrny s nápadem na založení Vysoké školy chemické přímo v Pardubicích. „Ještě nějakou dobu trvalo, než se škola připravila. Protože vysoká škola, to není jen o budovách, vybavení, přístrojích a technice, ale hlavně vždy o lidech. A to jak učitelích, tak studentech,“ dodává rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

Vysoká škola chemická v Pardubicích byla z rozhodnutí československé vlády zřízena 27. června 1950. V příštím roce tedy pardubická univerzita oslaví 70. výročí vysokoškolského vzdělávání. První přednášky začaly 15. října 1950, a to v adaptovaných prostorách pekařské a cukrářské průmyslovky. Tehdy měla Vysoká škola chemická 120 posluchačů.

V roce 1951 vysoká škola získala budovu bývalé státní průmyslové školy na náměstí Čs. legií v Pardubicích, kterou Univerzita Pardubice využívá dodnes. Celý areál prošel v posledních 10 letech rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je z ní moderní komplex, kde souzní historická i novodobá architektura. Primárně dnes objekt slouží Fakultě elektrotechniky a informatiky, Centru materiálů a nanotechnologií a je místem dalších vzdělávacích a tvůrčích činností převážně pro doktorandy.

V listopadu 1953 se status školy změnil. Vzniká známá VŠChT, Vysoká škola chemicko-technologická. Začalo na ní působit mnoho významných vědců a pedagogů, kteří založili první specializované katedry. Postupně se původní čtyřleté studium změnilo v pětileté a studenti si mohli vybírat ze sedmi specializací chemie a technické chemie.

Nové budovy a kampus

S narůstajícím počtem studentů musela VŠChT řešit i otázku budování nových učeben, rozšíření zázemí školy a také ubytování pro své posluchače. Na počátku 60. let vznikl na okraji Pardubic pavilon pro technologické katedry a k historické budově na náměstí Čs. legií bylo přistavěno severní a západní křídlo. Na pravém břehu Labe se staví vysokoškolské koleje, menza a také sportoviště.

V lednu 1991 v Pardubicích vzniká nová fakulta. K Fakultě chemicko - technologické přibyla Fakulta územní správy, o dva roky později přejmenovaná na Fakultu ekonomicko-správní. Součástí vysoké školy se také stává Ústav cizích jazyků (později přejmenovaný na Ústav jazyků a humanitních studií, který se stal základem dnešní Filozofické fakulty). V roce 1993 vzniká Dopravní fakulta Jana Pernera.

V březnu 1994 se z Vysoké školy chemicko-technologické stává oficiálně Univerzita Pardubice. „Jsem rád, že Univerzita Pardubice má v názvu jméno města, tak, jak je to běžné ve světě. Jsme na to opravdu pyšní,“ dodává rektor pardubické univerzity Jiří Málek.

V roce 2002 Univerzita Pardubice zakládá další dva vysokoškolské ústavy, Ústav elektrotechniky a informatiky a Ústav zdravotnických studií. V červenci 2005 se k univerzitě připojila také Fakulta restaurování, která původně v Litomyšli vznikla jako soukromá škola. Dnes je nejmenší fakultou pardubické univerzity.

Ve stejném roce dochází k přejmenování Fakulty humanitních studií na Fakultu filozofickou, v roce 2007 se z Ústavu zdravotnických studií stala samostatná Fakulta zdravotnických studií. Od ledna 2008 má Univerzita Pardubice sedm fakult, nejmladší fakultou je Fakulta elektrotechniky a informatiky, která vznikla z Ústavu elektrotechniky a informatiky.

Nejen moderní kampus u Labe

V 90. letech získala škola nový komplex budov na pravém břehu Labe a tím možnost dalšího rozvoje. Na podzim roku 1997 byla otevřena moderní Univerzitní knihovna, o dva roky později univerzitní aula a další posluchárny. Nový areál Fakulty chemicko-technologické při svém otevření v roce 2008 získal prestižní ocenění Grand Prix architektů.

Následovaly další investiční projekty, které podpořil stát a Evropská unie. Vzniklo nové univerzitní výukové zázemí, a to jak v městské části Polabiny, tak v centru města i v Technologickém areálu v Doubravicích. Nové ateliéry a vybavení získala i Fakulta restaurování v Litomyšli.

Univerzita Pardubice je jediná vysoká škola univerzitního typu v Pardubickém kraji. Za dobu své existence, samozřejmě se svoji předchůdkyní, Vysokou školou chemicko-technologickou, vychovala desítky tisíc odborníků. „Z hlediska rozpočtu a finančních prostředků Univerzita Pardubice stále roste. V posledních letech se počty studentů udržují poměrně na stálých číslech, což souvisí s demografickým vývojem ve společnosti,“ vysvětluje rektor univerzity.

„Jsem pyšný na naše špičková pracoviště, vážím si práce učitelů a také badatelské práce. Univerzita je totiž o propojení těchto dvou činností. Kdybych měl vybrat, na co jsem hrdý a co obdivuji, tak to jsou právě vědecké projekty, které mají přesah do výuky. Máme jich celou řadu, některé projekty jsou umístěné na tzv. evropské Roadmap, mapě evropských výzkumných infrastruktur."

„Na naší univerzitě působí odborníci, kteří publikují v těch nejprestižnějších vědeckých časopisech na světě, účastní se světových konferencí, ale jezdí za nimi i další odborníci ze zahraničí. To je věc, která mě dělá velkou radost,“ dodává rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek. 

Článek byl převzat z redakce Český rozhlas Pardubice.

Odborníci z Fakulty ekonomicko-správní budou poprvé řešit veřejnou zakázku v oblasti dostupnosti bydlení v krajském městě. Nasbíraná data by měla ukázat, jak se žije různým skupinám obyvatel v Pardubicích. Podrobné analýzy bude zpracovávat tým sociologa Jana Mandyse a do výzkumu se zapojí i studenti.

Fakulta ekonomicko-správní uspěla ve výběrovém řízení na zakázku, kterou vypsal přímo Magistrát města Pardubice. Jejím úkolem bude zpracovat analýzu v oblasti bydlení ve městě Pardubice. A to na základě dostupných statistických, demografických, socioekonomických dat a realizovaného kvalitativního a kvantitativního sociologického šetření. Její výsledky pomůžou zjistit, do jaké míry je bydlení pro různé skupiny obyvatel města dostupné a s jakými obtížemi se při zajištění bydlení obyvatelé Pardubic nejčastěji setkávají. 

V týmu budou i studenti

„Celkem předpokládáme, že se zapojí přibližně tisícovka respondentů, a to jak v kvalitativním tak v kvantitativním výzkumu. Jedná se o velmi rozsáhlou zakázku. Fakulta si váží příležitosti ukázat, že je schopna spolupracovat s místní samosprávou na té nejvyšší úrovni,“ říká Mgr. Jan Mandys, Ph.D., který za Fakultu ekonomicko-správní tým povede.

„Součástí týmu budou i studenti. Ti už během tohoto semestru poznají, jak vypadá sociologický výzkum v praxi a místo setkávání na seminářích v učebnách vyrazí do terénu,“ dodává Mandys. Kromě studentů se zapojí i akademičtí pracovníci z Fakulty filozofické, kteří rozšíří tazatelskou síť.

Město je skvělé pro život

„Velký vliv na celou problematiku má pohyb obyvatelstva a jeho věková struktura. To si magistrát města dobře uvědomuje a právě problematiku bydlení na svém území hodlá řešit,“ vysvětluje aktuální problém Mandys.

Populace sice stárne, ale Pardubice jsou stále atraktivním místem pro život. A to se odráží do poptávky po bydlení. „Výsledky proto poslouží jako výchozí analytický dokument pro plánování a nastavení bytové politiky města v chystané nové strategii bydlení pro město Pardubice,“ uzavírá Jan Mandys.

Veřejná zakázka poprvé

Nejedná se přitom o první zkušenost fakulty s podobným výzkumem. Nikdy však nebyl realizován jako veřejná zakázka. Ta musí být zpracována do konce letošního října. Do celého procesu hodlá tým Jana Mandyse vedle veřejnosti zapojit i vybrané politiky, úředníky napříč zainteresovanými odbory a další instituce v Pardubicích jako například Český statistický úřad, Úřad práce či Českou správu sociálního zabezpečení.

Jít studovat Fakultu elektrotechniky a informatiky byl pro Honzu Hovada zpočátku jen experiment. Když zjistil, kdo je a kam směřuje, pokračoval v magisterském a doktorském studiu na Fakultě ekonomicko-správní. U studentů ho však zarazila mizerná znalost cizích jazyků, a tak se rozhodl to změnit. Vstoupil do světa on-linu, založil web prectime.cz a k dnešnímu dni pomohl již 50 tisícům studentům zlepšit angličtinu, němčinu a španělštinu.

Co jste na univerzitě studoval?

Abych řekl pravdu, tak jsem na konci střední nevěděl, kam se vrhnout konkrétně dál. Byl to tedy spíše experiment s jedinou jistotou, počítače mě vždycky bavily. Prvně jsem studoval tříletý obor Informační technologie, kde jsem se hodně trápil s programováním. Po jeho dokončení jsem se rozhodl přejít na Systémové inženýrství na Fakultě ekonomicko-správní, abych zde dokončil své pětileté studium. Mezitím jsem potkal člověka z Googlu, který mi vysvětlil programování během dvou dnů naprosto jiným způsobem. Inspiroval a motivoval mě natolik, že jsem měl důvod studovat doktorský program v oboru Aplikovaná informatika.

Už odmala vás to táhlo k počítačům?

Celé dětství jsem proseděl u počítače, byla to vždy moje vášeň, kterou mnozí opovrhovali a snažili se mě od klávesnice odtáhnout. Od raného věku jsem tedy stavěl své počítače, luštil ceníky všech prodejců po republice, hrál on-linové hry a později dělal i produktivnější věci napříč různými obory.

Čím vás oslovila právě pardubická univerzita?

V dané době jsem pracoval pro německou firmu v místě mého bydliště kousek od Krkonoš. Zároveň jsem často létal pracovně do Číny a USA. Na zahradě stavěl hvězdárnu, protože jsem se věnoval focení hlubokého vesmíru. Pardubická univerzita byla jasná volba především díky možnosti snadného dojíždění.

Jak vzpomínáte na školu?

První tři roky byly náročné. Přes den jsem byl ve škole, v noci na hvězdárně a často jsem měl i pracovní cesty různě po světě. Nebýt spolužáků, pravděpodobně bych bakalářské studium nikdy nedokončil. Druhá část cesty byla mnohem příjemnější, protože jsem věděl o trochu více, kdo jsem a kam směřuji. Magisterské a doktorské studium byla vlastně výhradně zábava kombinovaná s celou řadou mých aktivit mimo školu. To pro mě bylo důležité. Mít kontakt s praxí.

Jste autorem vzdělávacího projektu prectime.cz, který pomáhá lidem zlepšit třeba angličtinu. Co vás motivovalo ho založit?

Největším motorem byla absence práce s motivací, inspirací a moderními metodami při výuce (neurověda, psychologie, práce s člověkem jako takovým). Vzhledem k jasné představě byl svět on-linu jasnou volbou s možností plošného zacílení na celou ČR. Během doktorátu jsem viděl, že znalost cizích jazyků je mezi studenty dost mizerná a tím je pro studenty omezený i přístup ke kvalitním informacím ze zahraničí. Zároveň jsem potkával mnoho lidí v praxi, kteří měli plný kufřík certifikátů, ale báli se mluvit. Chtěl jsem změnit pohled na výuku nejen jazyků, ale i jako celku. Tak aby si každý při vzdělávání dobře vedl na všech úrovních.

Jak dlouho trvalo, než projekt spatřil světlo světa?

Bylo to vcelku šťavnaté. Dva roky před zahájením tvorby prectime.cz jsem zkolaboval z přepracování a dával se dlouhou dobu do kupy. Přečetl jsem mezitím 700 knih, vyzkoušel řadu experimentů, jak na sobě, tak později na svých klientech, a začal jsem přemýšlet, jak žít dál. Opustil jsem svoji práci, svůj byt v Pardubicích a nechal za sebou svůj starý život. Druhý den po získání doktorského titulu v jednom z nejpoptávanějších oborů na trhu jsem se šel přihlásit na „pracák“, abych ušetřil alespoň na zdravotním. V té době o nás již psali přední média, ale neměli jsme stále produkt. Trvalo půl roku, než jsme vše nastartovali pomocí crowdfundingu a bylo možné dělat v poklidu to, co nás baví. Tzn. vyplatit si svoji minimální výplatu, mít co jíst, kde spát a být pánem svého času. Nic víc nebylo potřeba k tomu, aby se produkt co nejvíce optimalizoval.

Zapojením do projektu slibujete zlepšení za tři měsíce během pouhých 15 minut denně. Na jaké metodě je výuka založena?

Používáme celou řadu metod z psychologie, neurovědy, metalearningu (efektivního učení). Vše kombinujeme s analýzou velkých dat, kdy analyzujeme 30 000 knih a textů, v kterých hledáme ty důležité vazby. K tomu všemu přidáváme i umělou inteligenci (AI) a všechny texty či interaktivní cvičení namlouváme v mnoha přízvucích právě pomocí AI.

Kolik lidí vašimi kurzy už prošlo?

K březnu 2019 máme za sebou více než 50 000 studentů.

Co potřebuji, abych se mohla zapojit?

Stačí počítač, telefon, připojení k internetu a případně i aplikace Skype. Svým studentům totiž platíme rozhovory s rodilými mluvčími, které probíhají právě přes internet na pravidelné bázi během samotného kurzu.

Kromě angličtiny nabízíte výuku i jiných jazyků. S kolika lidmi spolupracujete?

Nechceme dělit výuku do různých balíčků, to se nám nelíbí. Aktuálně nabízíme angličtinu, němčinu a španělštinu. Studenti mají přístup ke všem jazykovým kurzům a mohou se mezi nimi přepínat. Prezenčním studentům do 26 let vycházíme extra vstříc a nabízíme jim i dodatečné slevy. Spolupracujeme s mnoha lidmi, ve většině případů na dálku. Nemáme žádné kanceláře a trvalé prostory. Pracujeme on-line, žijeme off-line.

Jak moc je náročné starat se o takový portál?

Záleží, jak si to člověk nastaví. Mojí prioritou je mít časový prostor pro kreativní práci. Pro práci, která pomůže lidem vyřešit jejich problém, a mě bude ona tvorba co nejvíce bavit. Mám rád automatizaci, takže se snažím většinu stereotypních úkolů přenechat strojům. I tak je ale náročné udržovat své znalosti neustále aktualizované a být připravený řešit problémy na mnoha frontách od programování webových i mobilních aplikací, správu serverů, big data analýzy, marketing, účetnictví, support a další.

Pracujete v současné době na nějakém jiném projektu, nebo vás plně zaměstnává prectime.cz?

Pracuji na více projektech, které mi dávají smysl. Velmi pečlivě si vybírám, kam investuji svých cca 5 efektivních pracovních hodin denně. Vytvářím projekt bettermind.cz, kde pomáhám lidem pracovat se stresem za 30 dnů. Vedu své klienty v rámci projektu metalearning.cz. Zdarma vytvářím obsah z knih a experimentů, které provádím na Youtube metalearning_cz. Část svého času dávám zdarma lidem, kteří mají existenční problémy týkající se stresu. K tomu pomáhám vytvářet on-line projekty ostatním zajímavým lidem včetně plného naprogramování platformy a vedení. Obecně se ale stále pohybuji v oblasti vzdělávání.

Vracíte se někdy do Pardubic?

Jednou za čas se zastavím navštívit bývalé kolegy a spolužáky. Je v tom určitě trocha nostalgie.

Spolupracujete s univerzitou?

Aktuálně s fakultami nespolupracuji, možná někdy v budoucnu, cesty se různě kříží v ten správný čas.

Chcete něco vzkázat současným i budoucím studentům?

Experimentujte a vnímejte, co vás baví, uvědomte si, kdy opravdu žijete. Pokud to najdete, pomozte v oné oblasti i dalším lidem. Když to uděláte dobře, jako vedlejší efekt přijde celá řada zajímavých příležitostí a možností.

Co plánujete dál?

Věci se dějí tak nějak rychleji, než bych si představoval. Díky tomu mám hrubý přehled na max. 6 měsíců, ale upřímně, často nevím, co bude za týden. Můj plán je ale vcelku jednoduchý, jít každý den spát s tím pocitem, že bych daný den neměnil. V současné chvíli tento pocit nacházím ve vzdělávání, pomáhání lidem a tak trochu nomádském způsobu života, kdy díky charakteru své práce mohu volně cestovat.

Jan Hovad (32) je absolventem bakalářského studia Fakulty elektrotechniky a informatiky. Na Fakultě ekonomicko-správní se postupně dopracoval až k doktorátu a titulu PhD. ¨Už na škole ho uchvátil svět on-linu a jeho parketou se stalo vzdělávání lidí v různých rovinách. Před třemi lety s kamarádem založil vzdělávací web prectime.cz, který se zaměřuje na výuku angličtiny, němčiny a španělštiny. Chtěl jím změnit pohled na výuku nejen jazyků, ale i jako celku. Tak, aby si každý při vzdělávání vedl dobře na všech úrovních. K letošnímu březnu těmito kurzy prošlo na 50 tisíc studentů. Kromě tohoto pracuje ještě na několika dalších projektech najednou. Spolupracuje s mnoha lidmi. Ve většině případů na dálku, nemá totiž žádnou kancelář. A díky tomu může cestovat po celém světě.