Galerie univerzity: Roel van der Linden - (Un) Real / (Ne) Skutečné

7. 1. 2026 | 17:30 – 16. 2. 2026 | 20:00

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519 kontakt

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma.

Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.

O výstavě

Vybavme si ony záběry z televizních podmořských dokumentárních filmů, kde vidíme v modravých hlubinách velryby, plejtváky, vorvaně a jiné kytovce, chycené a zapletené do obrovských roztrhaných rybářských sítí, které je svazují, a které si s sebou ponesou po zbytek života. Tento nesourodý, cizí prvek, jako pouta v nechtěné symbióze téměř surreálního ražení, je odstrašujícím svědectvím srážky s civilizací.

Cizí, poněkud surrealistické objekty vznášející se v krajině jsou také symptomatickým jevem obrazů holandského malíře žijícího v Praze, Roela van der Lindena. Krajina byla populárním motivem surrealistického hnutí ve 20. letech 20. století. Surrealistické krajiny byly prostoupeny a přetvářeny motivy a imaginací čerpající z podvědomí, volných asociací a analýzy snů vytvářením disparátních, nesourodých spojení různých prvků. Princip automatismu, tvorby bez zásahu racionálního myšlení, bylo formulováno již André Bretonem v jeho Surrealistickém manifestu. Krajina zaujímá u surrealistů často centrální pozici, nereprezentuje jen fyzický svět, ale stává se z ní kulisa projektující nejvnitřnější emoce, sny a fantastické kreace bizarních tvarů a forem, popírající logiku a racionalitu. Krajina samotná je zde často manipulována a přetvářena do paralelního světa iracionálních, imaginárních světů.

Roelovy krajiny zůstávají oproti tomu věcné, většinou reálně popisné. Prolínají se zde autorovy vzpomínky na švýcarské Alpy, slovenské hory i současné okolí Kosoře, kde má malíř ateliér. Jen občas se nějaká část, například větev nebo pařez stromu, vymkne řádu a jakoby se zblázní do neskutečných, někdy více méně až hrozivě vypadajících tvarů. Zkroutí se třeba do autorovy signatury, podivných hadovitých klikiháků, nebo dokonce pokřivených čelistí jakéhosi draka. Jinde se nad poklidnou krajinou vznáší množství disparátních objektů, abstraktních forem i reálných figur, nebo jen jakýsi z větví upletený lineární zamotanec. Vnímáme zde citace a odkazy na holandskou krajinomalbu 17. století a snad i nostalgii po krajině, která již dnes neexistuje. Zásahy člověka ji mění na zkrocenou, umělou, nebo dokonce poničenou, ale sloužící. Krajina je obývána nezvanými prvky, zamořena a podrobena snovým světem v nečekaném napětí, a ponechává tak diváka v nejistotě, co se před ním vlastně odehrává. Jako by se nám umělá inteligence zasekla a zamořila nám obrazy našich zažitých stereotypů nedotčených krajin snůškou bizarních kreatur a podivných fantaskních znaků bez zřejmého smyslu a logiky. Sledujeme snad metaforu poslední fáze kolonizace a podrobení si krajiny až k její úplné apokalyptické destrukci?

prof. Tomáš Lahoda, kurátor Galerie univerzity GU: