Náš student Martin Burda přivezl z univerziády nejcennější kov - zlatou medaili! Naši studenti a současně vrcholoví sportovci se účastnili společně s další stovkou českých reprezentantů Letních světových univerzitních her v Číně. V šestém největším tamním městě Chengdu se hry konaly od 28. července do 8. srpna 2023. 

Matěj Burda, student Fakulty chemicko-technologické, byl součástí největšího českého úspěchu na světových univerzitních hrách za posledních 30 let. Společně se svým týmem basketbalistů porazil ve finále Brazílii a získal zlato. Matěj nám po turnaji sdělil svoje pocity: „Těžko se mi stále hledají slova. V takové euforii jsem asi v životě nebyl, je to jeden z největších úspěchů mé dosavadní kariéry! Nikdo nečekal, že bychom se mohli dostat tak daleko. Jsem za to hrozně rád, byli jsme super parta a táhli jsme všichni za jednoho a dokázali jsme to jako tým. Byla to pro mě obrovská zkušenost, hrát v hale před 12 tisíci diváků, poznat čínskou kulturu a být na jednom místě s dalšími 15 tisíci sportovců. Moc jsem si to užil a beru to jako jeden z nejhezčích zážitku vůbec.”

Matěj je členem programu UNIS, který podporuje mladé sportovce při jejich studiích a zároveň hraje nejvyšší basketbalovou soutěž za BK Pardubice.

Mezi velké naděje české reprezentace na univerziádě patřil také plavec Jan Čejka, který studuje Fakultu elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice. V Chengdu se probojoval úspěšně do finále na 200 m znak, ve kterém skončil na skvělém 5. místě. „Univerziádu jsem si strašně moc užil, byla to opravdu velkolepá akce a já jsem velice vděčný za možnost reprezentovat Českou republiku a Univerzitu Pardubice. Mám velkou radost z toho že se mi povedlo probojovat se až do finále, jen mě trochu mrzí, že se mi nepodařilo zaplavat osobní rekord nebo rychlejší čas. Na bazéně i v celém Českém týmu panovala super atmosféra a všichni jsme se podporovali,” zhodnotil hry Jan. 

Oběma našim zástupcům děkujeme za fantastickou reprezentaci a přejeme mnoho úspěchů v dalších sportovních kláních! 

Foto: Česká asociace univerzitního sportu/archiv Matěje Burdy/archiv Jana Čejky 

Počátkem července 2023 se děkan fakulty prof. Jan Stejskal a doc. Viktor Prokop z Centra pro vědu a výzkum zúčastnili ve vietnamském Ho Či Minově městě mezinárodní vědecké konference pořádané univerzitou Ton Duc Thang. Při této příležitosti projednal děkan FES s vedením tří z šestnácti fakult této univerzity i možné formy spolupráce. 

Rozvoj internacionalizace bude možný v několika oblastech. První formou je dohoda na výměnných pobytech studentů, ale i akademických pracovníků z FES i partnerské univerzity, a to v délce, kterou si účastníci dojednají. Tato forma výměnných pobytů zahrnuje i doktorandy. Další formou spolupráce je nabídka studijních programů, do nichž se mohou hlásit vietnamští studenti, a to zejména v magisterské nebo doktorské úrovni studia. Obě strany v průběhu jednání předestřely i možnosti tvorby společného joint-degree studijního programu, který by zjednodušil vzájemnou spolupráci. Pro vietnamské ministerstvo školství je spolurealizace joint-degree studijního programu s univerzitou usídlenou v EU známkou nejvyšší kvality, která nevyžaduje národní nostrifikaci.

Doc. Prokop následně jednal o možné spolupráci na tvorbě vědecko-výzkumných výstupů. Jednou konkrétní může být společný publikační výstup, který je směřován k vydání do časopisu s IF v kvartilu jedna. Dále byly dojednány možnosti spoluprací na článcích i pro pracovníky zejména z Ústavu podnikové ekonomiku a managementu a Ústavu ekonomických věd. 

„Věřím, že dohoda o spolupráci v různých oblastech mezi naší fakultou a vietnamskými partnery z TDTU bude naplněna a podpoříme tak jak svoji internacionalizaci, tak získáme nové motivované zahraniční studenty, a zároveň posílíme i vědecko-výzkumnou spolupráci“, říká prof. Stejskal, děkan fakulty. 

Je jim víc jak 100 let a na univerzitě se díky nim studenti učí sbírat data. Pavel Sedlák z Fakulty ekonomicko-správní je odborníkem na drony a geografické informační systémy. V rozhovoru prozradil, jaká jsou s nimi spojená rizika i komu všemu pomáhají. 

Kdy jste poprvé letěl s dronem? 

V roce 2014. Byl to dron střední třídy DJI Phantom 2, který tenkrát stál poměrně dost peněz. Byli jsme z něj nadšení, i když toho z dnešního pohledu moc neuměl, například navigace na místo tehdy ještě nebyla možná. Létal jen podle kamery nebo vizuálního kontaktu. 

Co máte na dronech nejraději?

Na této technologii je skvělé, že mi umožňuje dostat se tam, kam sám nemohou vkročit. A nabízí pohled na místa, na která by mě ani nenapadlo, že se mohu podívat. Létáme třeba nad rybníky, močály a dalšími místy, která jsou těžko přístupná. Člověk se dostane na neobvyklá místa, ale ta obvyklá zase díky dronům vidí jinak. Můžeme se tak na svět dívat z jiného úhlu pohledu. 

Kam sahá historie dronů a jaké byly jejich první úkoly?

Drony vznikly už na počátku minulého století. V roce 1916 vymyslel profesor Archibald Montgomery Low první dron, který nesl název Aerial Target, což v překladu znamená Vzdušný cíl. Sestrojil ho zejména kvůli snímkování z výšky. Bohužel drony vznikly na popud válečných událostí, kdy bylo třeba snímkovat pozice nepřátel z malých výšek.

A kde se nejčastěji využívají dnes?

Lze je využít ve všech oborech, kdy je potřeba snímkovat z výšky. Policisté s nimi monitorují hustotu dopravního provozu nebo složité dopravní nehody a používají je také pro sledování přejezdů plných čar. Zemědělci pomocí dronů snímkují plodiny, odhadují výnosy nebo rozsahy škod. V zemědělství se často používá Precision Agriculture neboli přesné zemědělství. Hnojivo se dávkuje přesně podle kvality půdy, která se prověří právě z dronu. Ve výbavě ale mají drony třeba i lesníci, kteří s jejich pomocí snímkují stromy zasažené kůrovcem. Možností využití je opravdu hodně.

Drony se ukázaly jako skvělí pomocníci při hašení požáru v Českém Švýcarsku, kde pomáhaly odhalit ohniska. Lze je využívat i při dalších živelných katastrofách?

Určitě. Drony lze využívat k monitoringu aktuální situace při povodních, sesuvech půdy, požárech. Následně lze s jejich pomocí sledovat vývoj situace a monitorovat rozsah poškození. S drony se dostanete i tam, kam by vám to požár neumožňoval. Příkladem je právě Hřensko, kde byly drony hodně využívány kvůli náročnosti terénu. Často se při požáru využívají jiné vlnové délky než viditelné, aby záření proniklo i na místa, která přes kouř nejsou vidět. 

Mnoho lidí se kvůli dronům obává narušení soukromí. Může být dron i zlým pánem? 

Drony se mohou dostat i do míst, která by měla zůstat utajena. Jde o ideální prostředek na šmírování. Lze vidět dron třeba nad soukromou zahradou, jak sleduje, co nemá. V současnosti už existuje databáze míst, kde je zakázáno létat. Když koupíte nový dron a aktualizujete software pro jeho ovládání, pak dron do zakázaných oblastí nevletí. Systém ho zkrátka zastaví.

Jak lze nesprávné užívání a porušování pravidel kontrolovat a postihovat?

Porušování pravidel má na starosti Úřad pro civilní letectví, který dohlíží na dodržování všech povinností. Dron si může koupit prakticky každý. Je na majiteli, aby ho měl pod kontrolou. Když někdo létá tam, kde nemá, například v národním parku nebo nad Pražským hradem či Kunětickou horou, Úřad pro civilní letectví mu může udělit pokutu.

Jsou s drony spojená další rizika?

Bohužel, ta válečná. Bezpilotní systémy jsou ideální prostředek pro vedení válek. Dron může provádět špionáž nebo lze na sebevražedný dron přidělat výbušninu a nasměrovat ho na daný cíl. V dnešní době můžeme v médiích sledovat, jak působí drony ve válečném konfliktu na Ukrajině. 

Jak se drony využívají na Univerzitě Pardubice?

Na Fakultě ekonomicko-správní s nimi sledujeme změny v krajině. Využíváme je také v projektu, ve kterém snímáme vybrané vodní nádrže. Následně detekujeme množství vody a také způsob jejího zabarvení. Laicky řečeno, díky dronu zjišťujeme, jestli se ve vodě dá, nebo nedá koupat. V dalším projektu pozorujeme nedaleký rybník Baroch, který postupně zarůstá, a my sledujeme, jak je tento proces rychlý. Dron letí, například v 60metrové výšce po předem stanovené trajektorii, v danou chvíli se vždy zastaví, pořídí snímek a letí dál. Jakmile nasnímá určenou oblast, letí zpět na výchozí pozici. Data se z karty stáhnou do počítače, kde jsou uspořádána dle souřadnic. Data získaná z více časových horizontů můžeme porovnávat buď vizuálně, nebo pomocí různých programů, které vyhodnotí, jak rozsáhlé změny v plochách vod, lesů a polí nastaly. 

Používají je ve výuce i studenti? 

Studenti přijdou do styku s drony v předmětu Geografické informační systémy, kde učíme, co je dálkový průzkum Země a jak lze data sbírat bezkontaktně. Využívají je ale také studenti studijního programu Aplikovaná informatika – Multimédia ve firemní praxi, kteří s dronem zacházejí jako s ideálním stativem. Na fakultě máme několik dronů, ale létáme jen s jedním. Kousky z roku 2014 jsou spíše pro pamětní expozice.

Co jsou to geografické informační systémy (GIS)? 

Tyto systémy umožňují zpracovávat a následně vizualizovat informace o objektech na naší planetě. Drony pomáhají hlavně se sběrem dat o objektech a jevech na zemském povrchu. Data se v prostředí geografických informačních systémů analyzují a vizualizují. My sbíráme data o vegetaci, vodních tocích a dalších typech pokryvu, která pomocí řady metod zpracujeme a zobrazujeme je na mapách.

V jakých oblastech lze tyto systémy využívat?

Geografické informační systémy lze používat, stejně jako drony, ve všech oblastech lidské činnosti. Každý kouká do mobilu na mapy.cz nebo mapy na Googlu. Právě mapa, ať už turistická nebo jakákoli jiná, například ukazující úbytek lesů v území, je jeden z nejčastějších výstupů z GISů. 

Létáte s drony i ve volném čase?

Přiznám se, že posledních několik měsíců moc nelétám. Máme v týmu zkušeného pilota, takže tu činnost přenechávám jemu. 

Drony jsou skvělý koníček, máte i další zájmy?

Na prvním místě je má rodina, mám doma dva puberťáky. Také jsem členem dětské organizace Zálesák – svaz pro pobyt v přírodě a jsem náčelníkem chrudimského střediska Zálesák Táborníci. Je nás asi 250 a jednou za rok pořádáme tábor. Mimo to jezdím na horském kole a chodím na hokej.

Mgr. Pavel Sedlák, Ph.D. (1975)

• Po studiu gymnázia v Chrudimi zamířil na Univerzitu Palackého v Olomouci. Magisterský titul si odnesl z oborů biologie, geografie a geologie.
• Doktorský titul získal v roce 2007 na Masarykově univerzitě v Brně v oboru Kartografie, geoinformatika a dálkový průzkum Země.
• Zkušenosti čerpal na zahraničních univerzitách ve Vídni, Londýně, Helsinkách a v Lisabonu nebo ve Švédském geologickém ústavu v Uppsale.
• Zaměřuje se na kartografii, dálkový průzkum Země, geografické informační systémy a také počítačovou grafiku.
• Je garantem bakalářského studijního programu Aplikovaná informatika – multimédia ve firemní praxi.
• Je členem České kartografické společnosti a České geografické společnosti.
• S dronem poprvé vzlétl v roce 2014 a od roku 2017 je registrovaným pilotem. 

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Bílá stěna, náraz a tma. Jiří Švihálek při dopravní nehodě přišel o nohu. Pod přezdívkou „pacholek“ popsal bývalý student Fakulty ekonomicko-správní a Fakulty elektrotechniky a informatiky svůj příběh, který proletěl Českem, na blogu a v knize Deník jednonožce.

Datum 26. července 2019 asi jen tak nezapomenete. Co se tehdy stalo?

Byl to krásný letní pátek. Po práci jsme jeli s nyní už bývalou ženou na rodinnou oslavu, a protože bylo krásně, naložili jsme dárky na motorku. Byl hustý provoz, takže jsme jeli v koloně. Na obchvatu kolem Chrudimi se najednou rozkývalo auto s vozíkem plným betonu. To jsem ale tehdy ještě nevěděl. V tu chvíli jsem viděl jen bílý flek, který přejel do protisměru a narazil do svodidel. Strhnul jsem řízení do protisměru. Pak bylo černo. 

Po nehodě jste byl při vědomí. Co si pamatujete? 

Viděl jsem před sebou svou ženu, jak tam leží se zavřenýma očima. Bylo hrozné vedro, sluníčko pálilo, na asfaltu smrděl olej. Tekl z motoru, který ležel vedle mě. Vyletěl z auta, taková to byla rána. Kousek dál stál náklaďák. O nás nikdo nevěděl, oproti tomu, co se tam dělo, oproti té hradbě z rozbitých aut jsme byli jako mravenečci. Zakřičel jsem, ať pro nás někdo přijde. Naštěstí si nás poté všimli a táhli nás pryč od toho motoru, protože hrozilo, že začne hořet.

Jaký byl váš zdravotní stav? 

Zjistil jsem, že hýbu stehnem, ale zbytek nohy zůstává ležet na silnici. Palec se mi houpal jen na kouscích kůže. Vše v mém těle se najednou vyplo, takže jsem necítil žádnou bolest, za což jsem vděčný. Vnímal jsem, že mě pálí asfalt a že ležím na kamínku, ale vůbec jsem necítil, že mám na několika místech rozbitou nohu. Jeden hasič mi do ní dokonce omylem kopnul a hrozně se omlouval, ale já jsem nic necítil. 

Co se dělo v nemocnici?

Primář se mi podíval na nohu a řekl, že je na kaši a že se s tím nedá nic dělat. Pak jsem usnul a probudil se druhý den po několikahodinové amputaci. Cítil jsem se dobře, byl jsem plný opiátů. Ale neměl jsem nohu. Chvíli se mi chtělo brečet. Pak jsem si ale uvědomil, že žiju, a to je skvělé. Přišel jsem jen o část nohy. Tehdy mi ji řízli…tam vlastně nebylo co řezat. Zkrátka mi ji sebrali pod kolenem, ale 13 dní na to jsem bohužel přišel i o koleno, což je obrovská nevýhoda. Ztrátu kolene jsem obrečel hodně.

Přesto jste to ale vzal jako nový začátek.

To je přesné, je to nový začátek a člověk si tak musí nastavit hlavu. Nesmí to vzít tak, že je konec. Jinak to konec skutečně bude – jak psychicky, tak fyzicky. Když se nastaví na nový start, s jinými hodnotami, začne se s tím učit žít a začne hledat cesty. Všechno je najednou o dost snazší. To byla hned od prvního dne po nehodě i moje filozofie a snažím se toho držet. Někdy to jde snáz, někdy hůř.

Zaplatil jste za vášeň pro motorky největší daň?

To bych neřekl, vlastně to ani nesouvisí s motorkou. Sešlo se množství špatných náhod. Motorka za to nemůže. Kdybychom byli v autě a trefil nás přetížený vozík plný betonu, tak by to i tak dopadlo strašně špatně. Máme sice nějaké ztráty na končetinách a na zdraví, ale mohlo to být horší. Hlavní je, že jsme to přežili.

Po nehodě jste začal psát deník. Proč?

Kamarádka mi přinesla papírový sešit s infantilním jednorožcem v duhových barvách, abych se v nemocnici nenudil. Nejdřív jsem ho zavřel do šuplíku, ale pak jsem ho začal využívat na psaní různých věcí, které se mi přihodily, abych je mohl později vyprávět rodině a přátelům. Dostával jsem tak silné opiáty, že jsem usnul a po probuzení jsem nevěděl, kde jsem, a spoustu věcí jsem si nepamatoval. Začal jsem si je psát a druhý den to často byla novinka i pro mě. Takto to vzniklo. 

Poté jste texty zveřejnil na blog, který se stal virálním…

Rozhodl jsem se, že zážitky napíšu jako příspěvek na své webové stránky a pošlu i na facebook, aby si je přečetlo širší okolí a já všechno nemusel všem vyprávět zvlášť. Muselo to ale ještě projít cenzurou od rodiny a kamarádů. Tohle se odehrávalo měsíc po nehodě. Poté jsem se psaní snažil držet každý den, čímž získalo deníkovou formu. Moje příspěvky začali ve velkém sledovat i cizí lidé, kteří nám fandili a podporovali nás. To nám moc pomáhalo. 

Teď už tam ale každý den nový příspěvek nenajdeme. 

Nejdříve jsem si hlídal, aby text vyšel opravdu každý den. Začal jsem si je připravovat předem a zveřejňoval je postupně. Každý příběh ale po nějaké době postrádá na zajímavosti. Když už nebyl vidět větší progres, dny se začaly slévat. Najednou bylo jasné, že je každodenní psaní neudržitelné a že už budu psát jen o velkých událostech – v této fázi je to teď. Ale papírový deník s jednorožcem pořád existuje, jen je zase zpátky v šuplíku.

Následně jste blog vydal knižně. Liší se kniha od textů na webu?

Hlasy, ať to vydám, chodily od začátku. Někteří chtěli na budoucí knihu dokonce i přispět. Říkal jsem si, proč by za peníze kupovali něco, co mají zadarmo na internetu.  Ale potom mě oslovili lidé, kteří měli s vydáváním knih už zkušenost, a šli jsme do toho. Rozhodl jsem se knihu obohatit, proto v ní jsou navíc unikátní rozhovory s hasiči, s mou rodinou, s přáteli. Je tam hromada receptů, čímž myslím asi tři nebo čtyři (smích), a také QR kódy, takže čtenář nepřijde ani o videa.

Blog získal ocenění Magnesia Litera a Křišťálovou lupu. Při přebírání ceny z vás na pódiu sršela neskutečná energie.

To si pletete s potem (smích). Je to neuvěřitelné. Člověk, který téměř neumí správně napsat čárku ve větě, se najednou mohl postavit na pódium vedle literárních géniů. Pro mě obrovský úspěch. Nesmírně si ceny vážím a je to jedna z věcí, která mi visí na zdi. 

Setkáváte se s lidmi, kteří váš příběh znají?

Zrovna dnes jsem byl v drogerii koupit kapesníčky. Když jsem odešel, přišla mi na Instagram zpráva, v níž se mi čtenářka omlouvala, že na mě v obchodě zírala. Chtěla mě přijít pozdravit a popřát mi hodně štěstí, ale prý na to neměla odvahu a nechtěla mě obtěžovat. Lidé mě poznávají často. Vidět člověka bez nohy není v Pardubicích úplně běžné. Je nás tu jen hrstka.

Před nehodou jste byl v životní formě. Sportujete i přes ztrátu končetiny?

To je pravda. Běhal jsem překážkové závody, půlmaratony a chystal jsem se na maraton. Ke sportu, hlavně k běhání, se chci vrátit co nejdřív. Hrozně dlouho jsem čekal, až budu moci používat běžeckou protézu. To se protáhlo nutnými operacemi a hojením pahejlu. A pořád to není ono. Mám bolesti a neustále řešíme, co by mohlo pomoct, aby protéza dokonale seděla. Takže jsem metu, že zas budu běhat a budu aktivní i v tom, co mě předtím opravdu bavilo, ještě nepokořil. Ale snažím se dělat jiné sporty, jako je třeba wakeboarding, snowboarding nebo paddleboarding.

Do boxu: „Běhal jsem překážkové závody, půlmaratony a chystal jsem se na maraton. Ke sportu, hlavně k běhání, se chci vrátit co nejdřív. Než to bude možné, snažím se dělat jiné sporty, jako je třeba wakeboarding, snowboarding, paddleboarding.“

Je neuvěřitelné, že i bez nohy lze jezdit třeba na snowboardu. 

Dneska se už dělají protézy na každý sport. Člověk by ale musel chodit do několika prací najednou, aby si jich mohl dovolit více. Mně pomohlo, že jsem na snowboardu uměl jezdit už před nehodou. Musel jsem jen přijít na to, jak s protézou správně fungovat, jak ji propnout, abych z prkna nespadl a podobně.

Jak těžké bylo vrátit se s handicapem ke sportování?

Záleží na sportu. Jsou sporty, kam se člověk dokáže lehce vrátit zpátky i bez nohy. Pro mě je nejdůležitější běhání, proto je přede mnou ještě dlouhá cesta. Mám úžasnou protézu, ale pokud není kvalitní lůžko a nesedí mi, tak mě to bude vždy bolet a omezovat.

Vaše protéze je robotická. Co umí?

Stojí strašné peníze, ale je skvělá. To, co umí a co vydrží, je neuvěřitelné. Má mnoho režimů, umí spoustu sportů a může se používat ve vodě. Navíc mi zachraňuje zdravou nohu, protože ji šetří tím, že pomáhá chodit ze schodů, přibržďuje mě, sedá si se mnou. To je hrozně důležité, protože už mám jen jedno koleno a klouby se přetěžují a ničí. Původně byla navržena pro americké veterány a vůbec nebyla učena pro civilní trh. Pak se něco zlomilo a už se dá běžně sehnat.

Jak protéza funguje? Sama ví, co má dělat, nebo jí musíte dát povel?

Je to půl na půl. Protéza má hydraulický píst, který je řízený mikroprocesorem. V noze jsou rozmístěná různá čidla, takže pozná, jestli stojím na špičce nebo na patě, jestli je noha ve švihu nebo v zátěži. Pak je důležitý algoritmus a program, který pozná, jestli jdu pomalu nebo rychle, jestli jdu ze schodů nebo z kopce, a podle toho procesor přibržďuje píst. Neumí ale popohánět. Často si lidé dělají srandu, že za mě noha sama kope. Ona umí ale jen brzdit, takže při chůzi ze svahu mě pomalinku spouští. Noha přesně ví, kdy to má udělat, což je pro mě trochu magie.  Jako skoro „ajťák“ bych to ale neměl říkat, protože je to zkrátka program. Občas jí ale musím poradit, jaký režim preferuju, třeba že jdu na kolo. Na to mám aplikaci v telefonu.

V čem se váš život ještě změnil?

Dalo by se říct, že jsem se vrátil do starých kolejích, především po pracovní stránce. Jdu do práce, vrátím se a odpoledne je o tom, jak se co nejrychleji vrátit do formy. Pořídil jsem si běžecký pás, na kterém se snažím chodit, abych otužoval pahejl a ten si zvykl na zátěž. Takže volný čas věnuju hlavně tomu, abych mohl fungovat normálně. Nechci řešit, že někam nepůjdu nebo něco nezkusím, protože nemám nohu. Mým cílem je chodit tak, aby lidé nepoznali, že mám protézu. Noha to umí a díky ní se mi to často daří. Ale stále musím pracovat na lůžku, protože často vznikají různé oděrky, které mě omezují v tom, abych hezky chodil. To pak začnu kulhat. Protéza musí fungovat perfektně, aby člověk netrpěl.

Už jste se dokonce vrátil i do sedla motorky. 

Vrátil jsem se jen na skútr. S přítelkyní nás čeká dovolená v Řecku, kde na skútrech budeme jezdit. Chtěl jsem si předem vyzkoušet co to se mnou udělá. Jestli nebudu mít psychický blok a zda to bude fyzicky možné, jestli mi tam protéza nebude vadit. Zkoušeli jsem si jízdu u kamarádky, kterou jsem získal na Fakultě ekonomicko-správní a stále jsme přátelé. Na jejím skútru jsem jezdil i s batůžkem a bylo to skvělý. Naše obavy z jízdy ve dvou se rozplynuly.

Vy jste ale svá studia zahájil na Fakultě elektrotechniky a informatiky, že?

To je pravda, ale objektově orientované programování ukázalo, že informatika nebude úplně pro mě. Proto jsem přešel na Fakultu ekonomicko-správní, kde jsem dodělal Informační a bezpečnostní systémy, což je také trochu IT obor. 

Ani v tomto oboru jste ale nezůstal a dnes děláte marketing. 

To se tak stane. Člověk někam nastoupí a poté v rámci firmy přejde na jinou pozici a najednou zjistí, že mu vyhovuje daleko víc. Vždycky jsem věděl, že budu dělat za počítačem a v marketingu se právě hodně věnuju médiím a počítačové tvorbě. Netvrdím, že to, co dnes používám v marketingu, jsem se nenaučil na Univerzitě Pardubice, to bych lhal. Pomohlo mi to a naučil jsem se na vysoké škole mnoho věcí. Ale to nejcennější, co mi studium dalo, jsou kontakty a přátelé, které mám dodnes.

Přezdívku pacholek dala Jiřímu jeho dětská láska. Když při nehodě přišel o nohu, jeho sestra vymyslela alternativu pro jeho nohu, pacholeg.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

UPCE vítá nové studenty. Už na několika fakultách Univerzity Pardubice se zapsali ke studiu noví vysokoškoláci.  

Vítáme nové prváky na naší univerzitě a přejeme úspěšné studium! Semestr odstartujeme akcí Příliv nejen pro prváky, ale pro všechny studenty a studentky v úterý 26. září přímo v kampusu UPCE.

Své promoce a sponze mají za sebou letošní absolventi bakalářského a magisterského studia pěti fakult Univerzity Pardubice. Své diplomy si převzali při slavnostních akademických obřadech v univerzitní aule Arnošta z Pardubic absolventi Dopravní fakulty Jana Pernera, Fakulty filozofické, Fakulty elektrotechniky a informatiky, Fakulty chemicko-technologické a Fakulty ekonomicko-správní. 

Na podzim proběhne předání diplomů na závěr vysokoškolského studia pro Fakultu zdravotnických studií a v Litomyšli také na Fakultě restaurování.

Všem absolventům přejeme hodně úspěchů v dalším profesním i osobním životě! Zůstaňte v kontaktu se svojí alma mater. UPCE má funkční absolventský program, díky kterému můžete dostávat informace o dění na univerzitě, pozvánky na akce nebo získat výhody díky Kartě absolventa. Zaregistrujte se na absolventském webu absolventi.upce.cz.

Vážené studentky, vážení studenti,

upozorňujeme na změnu úředních hodin na studijním oddělení FES.

V období od 3. 7. do 11. 8. 2023 budou úřední hodiny upraveny následovně:

• úterý      8.00 - 11.00 hodin
• středa    8.00 - 11.00 hodin

Mimo úřední hodiny je možné poštu vhodit do schránky u studijního oddělení nebo u výtahu za recepcí.

Děkujeme za pochopení.

Milí studenti, 

rádi bychom vás informovali, že Fakulta ekonomicko-správní nedávno uzavřela partnerskou Erasmus+ smlouvu s Univerzitou v Dubrovníku a můžete tedy nově vycestovat za studiem do Chorvatska.

Víte, že?

• Nabídku předmětů pro AR 2023/2024 najdete na webu UNIVERSITY OF DUBROVNIK - UNIDU. Předměty si můžete zapisovat napříč katedrami, musíte dodržet pouze stupeň studia, pro který je předmět rozvrhován.
• Ubytování se nachází v těsné blízkosti Economics and Business Department, v nejmodernějších kolejích v Chorvatsku: Student Dormitory - UNIDU a součástí areálu je i menza.
• Studenti obdrží tzv. X-CARD (slevy na dopravu, stravu v menze, vstupy do muzeí apod.).
• Studium probíhá opravdu jen v anglickém jazyce a na univerzitě se nebudete mít problém dorozumět.
• Do Dubrovníku se dostane za cca 1,5 hod. přímým letem z Prahy.
• Na ostrově Lokrum můžete usednout na trůn z „Game of Thrones“, který se v Dubrovníku a přilehlém ostrově natáčel. 
• Zapojit se můžete do místních ESN aktivit (propagace Erasmus+ na sítích atd.).

Teď už stačí jen vyčkat na vyhlášení druhého kola výběrového řízení na letní semestr AR 2023/2024, sbalit se a vyrazit! Bližší informace vám poskytne fakultní Erasmus+ koordinátorka Barbora Pašková (email: barbora.paskova@upce.cz), která pro vás v Dubrovníku realizovala monitorovací návštěvu. 

Studentka Dominika Josefová zorganizovala díky podpoře projektu Rozjeď to Univerzity Pardubice a Statutárního města Pardubice zcela novou kulturní a sportovní akci. U Památníku Zámeček v Pardubicích uspořádala 1. ročník Dobročinného běhu a pochodu po stopách Silver A, do kterého se zapojila více než stovka účastníků. 

Tato unikátní akce v sobotu 10. června dokázala zábavně propojit sport s historií města Pardubice a zároveň pomoci hendikepovaným sportovcům. Díky všem přihlášeným organizátorka vybrala skvělých 25 555 Kč, které poputují na konto Atletiky Bez Bariér.

Zájemci si mohli vybrat mezi 8 km dlouhým během vedoucím přes Nemošickou stráň nebo komentovaným pochodem s průvodcem, který vedl účastníky po významných historických místech souvisejících s paravýsadkem Silver A. Podpořit studentku a zahájit akci přišel také rektor Univerzity Pardubice Libor Čapek. 

Více než 50 jedinců si vybralo komentovaný pochod s průvodcem, jednalo se převážně o rodiny s dětmi nebo starší zájemce. Z ohlasů některých účastníků bylo zřejmé, že si akci užili. „Výborně zvládnutá akce a alespoň za mě jste top a fandím Vám i týmu, bez kterého by vše určitě nevzniklo. Moc si považuji toho, že se mladí lidé nejenom baví, jak všude vidíme, ale také se zajímají. Památník Zámeček jsem určitě nenavštívila naposledy a formou, jakou jste to dnes udělali Vy, je to způsob, který se osvědčil,“ napsala hned po skončení akce jedna z návštěvnic.

Spoustu běžců zdolalo trať se skvělým výsledným časem. „Trasa běhu byla opravdu krásná,“ chválili si běžci v cíli cestu přes Nemošickou stráň a kolem vodní plochy Na Podkově, které patří mezi jedny z nejhezčích přírodních míst v Pardubičkách. Z mužů se na prvních třech místech umístili: Václav Rohlík, Hynek Bittner a David Kubias. Mezi ženami dominovala Markéta Krátká následovaná Renatou Haasovou a Eliškou Skoumalovou.

První ročník akce hodnotí hlavní organizátorka Dominika Josefová a spoluorganizátoři (Městský obvod Pardubice IV, Památník Zámeček) jako úspěšný a rozhodně plánují akci pořádat i příští rok. Přidejte se v roce 2024 i vy! 

Fakulta ekonomicko-správní Univerzity Pardubice se tento týden zúčastnila finále Ekonomické olympiády (EO) pro střední školy v Praze. Ve finále se utkalo 49 studentů, kteří postoupili z krajských kol. Vítězem VII. ročníku EO pro SŠ se stal Lukáš Tabery z Cyrilometodějského gymnázia Prostějov. Na druhém místě se umístil Adam Prokop z Gymnázia Praha 6 a třetí místo získal Jan Kouba z Gymnázia Prachatice. Vítězům srdečně gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů. 

Finále se poprvé v historii EO konalo jako dvoudenní akce a FES reprezentoval doc. Ing. Jan Černohorský, Ph.D. z Ústavu ekonomických věd. První den na studenty čekal písemný test, následná přednáška s diskuzí a společenský večer. Druhý den se již konal v prostorách konferenčního sálu České národní banky. Zde proběhlo vyhlášení deseti nejlepších finalistů, kteří poté postoupili do superfinále. Následně TOP 10 finalistů čekalo ústní zkoušení. Součástí programu druhého dne byla také prohlídka návštěvnického centra České národní banky či dvě panelové diskuse. První z nich byla na téma „Jak se poprat s inflací?“. Druhá nesla název „Vzděláváním k úspěchu v nejisté době“. Na konci dne proběhlo předání partnerských cen a vyhlášení vítězů. 

Ekonomická olympiáda je největší ekonomická soutěž pro žáky středních i základních škol v České republice. Ekonomická olympiáda je unikátním projektem, který se zaměřuje na rozvoj finanční a ekonomické gramotnosti žáků formou pestré soutěže sestávající ze školního, krajského a finálního kola. Vychází z rámcových vzdělávacích programů MŠMT a svým pojetím přispívá k dalšímu rozvíjení klíčových schopností a znalostí žáků v tomto oboru. Otázky do soutěže a koncepci EO spoluvytváří ekonomové a odborníci z Institutu ekonomického vzdělávání  a České národní banky.