Published: 30.01.2023
Hokejista a absolvent Fakulty ekonomicko-správní Lukáš Radil se po sedmi letech angažmá v nejlepších světových soutěžích vrací domů. Jak vzpomíná na studium a co ho čeká v HC Dynamo, se kterým už získal dva extraligové tituly?
Jaký jste byl student?
Snažil jsem se být vždy svědomitý. Nikdy jsem nic nepodceňoval, málokdy se mi stalo, že bych vynechal přípravu. Odjakživa jsem nad sebou měl pomyslný bič, že když se mi něco nepovede, špatně to se mnou dopadne. I tak to ale neznamenalo, že jsem byl vždy dobře připraven, moje svědomitost nebyla zárukou toho, že bych vždy uspěl.
Podle čeho jste si vybíral obor?
S kamarádem jsme chtěli začít studovat ekonomii. Obor Veřejná ekonomika a správa jsme si vybrali, protože tam vyžadovali jen jeden cizí jazyk. My jsme se tenkrát hrozně báli jít na obor management, kde byly jazyky dva. Když si to zpětně promítám, tak nevím, proč jsme takto uvažovali (smích). Jazyky mě vlastně baví a dnes už vím, že bych se bez nich neobešel.
Zajímal jste se o ekonomii už dříve?
Ekonomie mě sice nezajímala a ani jsem jí do té doby nerozuměl, ale díky studiu jsem začal postupně do oboru pronikat. A navíc mě začal velmi zajímat. Konečně jsem pochopil, jak je ekonomie důležitá, kolik věcí ovlivňuje, a porozuměl jsem kontextu finančnictví a peněz. Ale začalo mě to bavit až v průběhu studia, teprve když jsem se do toho pořádně ponořil.
Jak jste skloubil školu s tréninky?
Dříve jsem byl součástí programu hokejových škol v Pardubicích. Chodil jsem na základní školu, kde jsme měli uzpůsobený harmonogram. Šli jsme do školy třeba na dvě hodiny, a pak pro nás přijel autobus, který nás odvezl na zimní stadion. Po tréninku nás vrátil zase do školy, kde jsme pokračovali ve výuce. Odpoledne jsme měli ještě jeden trénink. Později na sportovním gymnáziu to bylo v podstatě to samé, jen na ten zimák už jsme se museli přesunout sami.
Na univerzitě přišla změna?
Na vysoké škole už to nešlo tak snadno. V té době jsem se dostal do „áčka“, do profesionálního týmu Pardubic, takže jsem přemýšlel, jestli mám dál studovat. Pak jsem se ale dozvěděl, že existuje něco jako individuální plán, díky kterému jsem vysokou školu vystudoval. I tak jsem ale musel plnit docházku na cvičeních, což se mi nikdy úplně nedařilo, takže jsem si je různě nahrazoval. Ukázalo se to jako dobrá volba, protože jsem si při studiu odpočinul od hokeje a při hokeji zase od školy.
Kdybyste skončil s hokejem, dokázal byste rozjet ekonomickou kariéru? Udržujete si znalosti?
Moje manželka vždy říká, že jsem nezaměstnatelný člověk (smích). Když se nad tím zamyslím, je to vlastně pravdivé. Ale jednou mě to stejně čeká, kariéra skončí a budu se muset vydat jiným směrem. Já se na to docela těším. Průběžně trochu sleduju, co se děje, a ekonomika mě stále zajímá a fascinuje.
Z extraligy jste šel hrát nejvyšší ruskou ligu KHL do Moskvy. Jaká to byla změna?
Je to jako když člověk přejde ze střední školy na vysokou, najednou je učiva více a je to šok. Takhle to bylo i v hokeji. První věc byla jazyková bariéra a také mentalita lidí a kultura, která je od té naší dost odlišná. Samozřejmě i hokej je tam jiný. Každý začátek je těžký, ale člověk se s tím musí nějak srovnat.
Jak se žije v Moskvě?
Moskva má asi 12 milionů lidí a pohybovat se tam není úplně snadné. Autem je to dost těžké. Já jsem raději jezdil metrem. Ale není to jako pražské metro se třemi linkami, v Moskvě je jich třeba 20, všechny názvy a nápisy jsou v azbuce a všude se valí hromady lidí.
Jak jste překonával jazykovou bariéru?
Tři roky jsem byl v týmu samotný Čech jen s Rusy, Američany a Kanaďany, což bylo super, protože jsem se s nimi naučil lépe anglicky. Ruštinu jsem docela rychle odposlouchal, protože je to nám blízký jazyk. Pak už za mnou chodili Američani a Kanaďani, ať jim něco přeložím, protože ti se ruštinu nechtěli učit vůbec.
Dalším velkým skokem asi bylo, když jste se stěhoval z Moskvy do Kalifornie, kde jste hrál v NHL za San José.
Jako kluk jsem měl samozřejmě tak jako každý malý hokejista sen, že budu hrát v NHL. Moje první a tenkrát jediná nabídka byla právě ze San José. Ten sen se mi splnil a já jsem tam mohl dva roky hrát a žít. Když se ráno probouzíte, každý den vám svítí sluníčko, je tam pohoda. Dá se tam dělat spousta věcí, z jedné strany má člověk pláž, z druhé hory. Je to skvělé místo, ale také strašně drahé.
Poté jste hrál v lotyšské Rize, ale teď už se vracíte do Pardubic. Těšíte se?
Těším se moc. Pardubice mám strašně rád. Navíc zájem lidí o hokej je tu obrovský, sjíždějí se z celého okolí a atmosféra kolem hokeje je tu mnoho let zajímavá.
Dynamo slaví 100. sezónu, na kterou posílilo tým. Vy budete jeho součástí.
Jsou tam velká očekávání a možná budeme cítit nějaký tlak. Známé jméno na papíře ale nic nezmůže, hráč se musí předvést na ledu. Přesto myslím, že máme dobrý tým.
Vracíte se do Pardubic pro další titul?
No... To už je asi ten tlak (smích). Bylo by krásné, kdyby se to povedlo. Vždy jsem pro hokej dělal, co šlo, a budu v tom pokračovat i teď.
Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.
