Publikace detail

Čas jako předmět závazku v pracovním právu

Autoři: Šmíd Martin | Navrátilová Sabina

Rok: 2018

Druh publikace: ostatní - článek ve sborníku

Název zdroje: COFOLA 2018. Část V. Čas v soukromém právu

Název nakladatele: Masarykova univerzita

Místo vydání: Brno

Strana od-do: 163-186

Tituly:

Jazyk	Název	Abstrakt	Klíčová slova
cze	Čas jako předmět závazku v pracovním právu	Tématem příspěvku je čas jakožto předmět závazku v pracovním právu. Ze zákoníku práce vyplývá, že předmětem pracovněprávních vztahů je jedině závislá práce, která je pro potřeby pracovního práva definována v § 2 zákoníku práce. Příspěvek se zabývá úvahou, zda je nezbytné, aby jediným předmětem pracovněprávních závazků musela být vždy právě závislá práce ipso eo, a zda by jako jeden z možných předmětů těchto závazků nemohl být chápán právě čas zejména ve smyslu pracovní doby). V rámci příspěvku jsou předneseny argumenty jak pro výlučné chápání závislé práce jako předmětu pracovněprávních vztahů, tak pro pojetí času jako předmětu těchto vztahů. V této souvislosti jsou zmíněny také vybrané aktuální trendy, které s problematikou času v pracovním právu souvisí, jako např. zkrácené úvazky, sdílená pracovní místa (job-sharing) apod. Klíčovým souvisejícím pojmem a také v zásadě řešením nastíněného problému je autonomie vůle stran v podobě smluvní svobody, která může umožnit zaměstnanci i zaměstnavateli vhodným způsobem realizovat jejich vůli.	Flexibilita; pracovní doba; sdílení pracovních míst; závazek; závislá práce

Search