Inovační ekosystémy orientované na udržitelnost a role různých stakeholderů
Poskytovatel: Univerzita Pardubice
Program: Vnitřní granty FES
Období realizace: 03.04.24 - 31.12.24
Pracoviště:
Fakulta ekonomicko-správní - Centrum pro vědu a výzkum
Hlavní řešitel: Prokop Viktor
Popis:
Inovační ekosystémy představují takzvané otevřené nelineární systémy, které se vyznačují měnícími se mnohostrannými motivacemi síťových aktérů, vysokou vnímavostí k zpětné vazbě a přetrvávajícími strukturálními transformacemi, indukovanými endogenně i exogenně. Inovační ekosystémy mohou být definovány také jako sítě pro spolupráci zaměřené na sdílení hodnoty. Na mikroúrovni přitom představuje inovační ekosystém soubor aktérů, kteří potřebují interagovat, aby společně vytvářeli hodnotu. V současné době není možné nahlížet na inovační ekosystémy pouze z perspektivy lokální, regionální, národní nebo globální úrovně. Je tomu tak proto, že s rostoucí globalizací a digitalizací dochází k prolomování hranic těchto ekosystémů a k tvorbě jejich hybridních forem. Příkladem mohou být například takzvané glokální inovační ekosystémy. Z těchto poznatků vyplývá, že je zapotřebí hlubší analýzy vzniku a fungování inovačních ekosystémů, (nové) role jednotlivých stakeholderů, ale i odolnosti inovačních ekosystémů vůči vnějším vlivům a krizím. Současně je nezbytné, aby byly v rámci výzkumu inovačních ekosystémů zohledněny i současné trendy, mezi které patří například takzvaná „twin-transition“, neboli digitální a zelená transformace inovačních ekosystémů směrem k využívání ICT a k aplikaci udržitelných přístupů a principů cirkulární ekonomiky. Tato transformace sebou nese řadu výhod, mezi které patří například ochrana životního prostředí, úspora nákladů, nabídka nových pracovních míst, tvorba konkurenční výhody. Na druhé straně, takováto transformace s sebou přináší řadu rizik a bariér, které lze dělit na kulturní, regulatorní, technologické a tržní. V některé literatuře je možné se setkat i s tak zvanými sociálními bariérami. Pochopení těchto překážek může napomoci k definování relevantních politických doporučení, která v řadě evropských států chybí nebo jsou zastaralá. Typickým příkladem je území střední a východní Evropy.
Inovační ekosystémy představují takzvané otevřené nelineární systémy, které se vyznačují měnícími se mnohostrannými motivacemi síťových aktérů, vysokou vnímavostí k zpětné vazbě a přetrvávajícími strukturálními transformacemi, indukovanými endogenně i exogenně. Inovační ekosystémy mohou být definovány také jako sítě pro spolupráci zaměřené na sdílení hodnoty. Na mikroúrovni přitom představuje inovační ekosystém soubor aktérů, kteří potřebují interagovat, aby společně vytvářeli hodnotu. V současné době není možné nahlížet na inovační ekosystémy pouze z perspektivy lokální, regionální, národní nebo globální úrovně. Je tomu tak proto, že s rostoucí globalizací a digitalizací dochází k prolomování hranic těchto ekosystémů a k tvorbě jejich hybridních forem. Příkladem mohou být například takzvané glokální inovační ekosystémy. Z těchto poznatků vyplývá, že je zapotřebí hlubší analýzy vzniku a fungování inovačních ekosystémů, (nové) role jednotlivých stakeholderů, ale i odolnosti inovačních ekosystémů vůči vnějším vlivům a krizím. Současně je nezbytné, aby byly v rámci výzkumu inovačních ekosystémů zohledněny i současné trendy, mezi které patří například takzvaná „twin-transition“, neboli digitální a zelená transformace inovačních ekosystémů směrem k využívání ICT a k aplikaci udržitelných přístupů a principů cirkulární ekonomiky. Tato transformace sebou nese řadu výhod, mezi které patří například ochrana životního prostředí, úspora nákladů, nabídka nových pracovních míst, tvorba konkurenční výhody. Na druhé straně, takováto transformace s sebou přináší řadu rizik a bariér, které lze dělit na kulturní, regulatorní, technologické a tržní. V některé literatuře je možné se setkat i s tak zvanými sociálními bariérami. Pochopení těchto překážek může napomoci k definování relevantních politických doporučení, která v řadě evropských států chybí nebo jsou zastaralá. Typickým příkladem je území střední a východní Evropy.
