Published: 15.02.2019
Na studentská léta vzpomíná teď docela často. Kvůli byznysu jezdí z Pardubic vlakem na Slovensko. Jeho cesta na nádraží vede záměrně kolem studentských kolejí. Absolvent Univerzity Pardubice René Hroneš (43) vystudoval Fakultu ekonomicko-správní a nyní pracuje jako ředitel Skiareálu ve Špindlerově Mlýně. Pod jeho vedením získalo lyžařské horské středisko už čtyři Oskary.
V roce 2018 získal „Špindl“ Oskara za nejlepší lyžařské středisko v České republice. O jakou cenu jde?
Ano, již po čtvrté v řadě jsme získali ceny World Ski Awards za nejlepší lyžařské středisko u nás. V soutěži se každoročně utkají věhlasné lyžařské resorty z celého světa a sjedou se do rakouského Kitzbühelu.
Kdo rozhoduje o vítězi?
V soutěži hlasují přední odborníci na lyžařský průmysl a horské hoteliérství, ale i stovky tisíc lidí z široké veřejnosti. Moc si toho vážíme. Jsem celkově pyšný na to, kam se nám za těch šest let podařilo středisko posunout. Špindlerův Mlýn měl vždy pověst vyhlášeného střediska, ale my jsme posunuli jeho laťku mnohem výše.
Začínáme se přibližovat lyžařským střediskům v zahraničí?
Přestože jsou Krkonoše oproti resortům v Rakousku nebo třeba v Itálii malými horami, službami a úrovní se s nimi již porovnávat můžeme. Za uplynulé roky jsme do areálu investovali více než šest set milionů korun. Zásadně jsme zmodernizovali zasněžovací systém, zvýšili bezpečnost lyžování, rozšířili sjezdovky, vybudovali moderní vyhřívanou šestisedačku ve Svatém Petru a návštěvníkům nabídli i komfortní čtyřsedačku na Horních Mísečkách. Lidé si navíc nevybírají zimní střediska už jen podle počtu kilometrů sjezdovek, které rezort nabízí, ale je důležité jim nabídnout i přidanou hodnotu, komplexní zážitek. Proto se snažíme modernizovat také bary a restaurace, rozšířit atrakce. Chceme, aby si návštěvníci užili Špindlerův Mlýn na lyžích i bez nich, a to během dne i večera.
Co odborníci v soutěži hodnotí?
Hodnotí infrastrukturu, moderní přístupy, neusínání na vavřínech a posouvání střediska neustále dopředu. To vše máme. Hodně je ceněn náš inovativní přístup v oblasti prodeje skipasu – Gopass. Jde o náš věrnostní program, který propojuje všechna střediska Tatry mountain resorts. Jedná se o světový trend, kdy si lyžaři mohou kupovat skipasy na internetu z pohodlí domova, a navíc za výrazně nižší cenu než na pokladnách. Letos jsme navíc zavedli samoobslužné automaty GOPASS TICKETS a na příští sezónu chystáme flexi ceny po vzoru slovenských středisek. Toto je oblast, ve které si dovolím říci, že jsme lídry v oboru. Rozhodně v evropském měřítku. Toto naše know-how je opravdu žádané a často k nám jej jezdí vyzkoušet i zástupci z řady zahraničních středisek.
Zní to od vás tak snově. Máte i nějaké rezervy?
Rezerv máme samozřejmě spousty, pořád je co zlepšovat. Modernizace je nikdy nekončící proces, takže z hlediska hardwaru máme před sebou další a další investice. V současné době dává nejvíce zabrat nedostatek pracovních sil a jejich kvalita. Je to problém asi i v jiných oborech. Snažíme se ve všech našich činnostech přizpůsobit trendům, řadu procesů automatizujeme, ale některé služby zkrátka robotem nenahradíme. I tak jsme však největším zaměstnavatelem ve městě i regionu. Přes zimu máme přes 650 zaměstnanců a v létě bezmála dvě stovky.
Být ředitelem skiareálu. Je tohle zatím váš profesní vrchol, nebo máte ještě jiné ambice?
Po studiích jsem začínal v soukromém sektoru, v žádném případě jsem neměl plány budovat si kariéru. Všechny moje aktivity ale vždy mířily na hory a za sněhem. Je to zřejmě ovlivněno tím, že jsem se narodil a vyrůstal ve Špindlerově Mlýně a ke zdejšímu skiareálu jsem měl vztah odjakživa.
„Špindl“ je taková startovní čára.
První zkušenosti jsem nasbíral v rámci pořádání nejrůznějších akcía závodů. Když před šesti lety převzala Skiareál ve Špindlu do dlouhodobého nájmu společnost Melida, viděl jsem příležitost stát se součástí něčeho, co mé rodné město posune o zásadní kus dál. Přihlásil jsem se proto do nově otevřené pozice na marketingu, pak se stal marketingovým a obchodním ředitelem a od loňského roku ředitelem celé společnosti.
Je to dobrý pocit?
Je skvělé mít přímý a rozhodující vliv na to, jakým směrem se bude skiareál a zároveň hlavní tahoun byznysu ve Špindlerově Mlýně ubírat, jak bude v budoucnu naše horské středisko vypadat. Ano, je to v současnosti můj profesní vrchol. Skiareál je součástí nadnárodní společnosti Tatry mountain resorts (TMR) a její aktivity v rámci leisure byznysu se v Čechách stále rozrůstají. Spadá pod ni již i lyžařské středisko Ještěd, nově také golfové resorty Kaskáda Golf Rezort Brno a Ostravice. Svůj další růst vidím tedy nejen v řízení lokálního byznysu, ale i v řízení celorepublikových aktivit.
Studoval jste Fakultu ekonomicko-správní na Univerzitě Pardubice. Uplatnil jste získané znalosti v pozdějším zaměstnání?
Ano, studoval jsem věhlasnou „FESku“. Nevzpomínám si už přesně na název oboru, možná jsme ani tenkrát neměli žádnou další specializaci. Náplň studia ale odpovídá už názvu fakulty. Jde o široký záběr od poměrně detailního studia mikro a makro ekonomie, až po právní stránku problematiky. Tím, že byl záběr tak velký, musím uznat, že dříve nebo později jsem narazil na to, že využívám něco snad z každého předmětu, který jsem na FES studoval.
Věděl jste už na vysoké škole, kam budou směřovat vaše profesní kroky?
Jasně. Věděl jsem, že budou směřovat na hory a za sněhem. Jen jsem neměl příliš jasno v tom, jak znalosti ze školy využiji. Kromě specializace na nejvyšší úrovni vám dá vysoká škola hlavně i celkový přehled a rozhled. Naučí vás přemýšlet v širších souvislostech, naučí vás vnitřně si třídit podstatné od nedůležitého. Alespoň mně toto alma mater dala. Takže toto všechno jsem využil jak ve svém následném podnikání, tak i nyní ve vrcholné manažerské pozici.
Jak vzpomínáte na Pardubice a studentská léta?
Teď docela často. Tím, že je část byznysu, kterému se věnuji, na Slovensku a v Polsku, musím tam poměrně často cestovat. A autem je to přece jenom daleko, takže hodně využívám vlaky. No a nejbližší nádraží na hlavním tahu je pro mě právě v Pardubicích. Občas se schválně cestou na vlak projedu kolem studentských kolejí v Polabinách a zavzpomínám si. Vyhlášené kluby „Áčko“ a „Béčko“ byly centrem studentského života, kde nás tenkrát co týden bavily tehdy začínající neznámé kapely, jako třeba Vypsaná Fixa.
Ono se taky ledasco změnilo.
Jasně. Krásnou moderní knihovnu a studovnu „za nás“ tenkrát teprve stavěli, takže jsem si ji moc neužil. Otevřena byla, myslím, až v mém posledním ročníku. Celkově se hodně dopředu posunuly i samotné Pardubice, centrum města prošlo modernizací. Myslím si, že jestli pro mě byly Pardubice skvělým místem pro studium už tenkrát, tak v současné době to musí být naprosto úžasné. No a samozřejmě nesmím zapomenout ani na další pozitivum mých studentských let. Hned v prvním ročníku jsem si tu našel krásnou a chytrou slečnu, z níž se mi povedlo udělat krásnou a chytrou manželku. A jsme spolu dodnes (smích).
Co byste poradil studentům, kteří chtějí uspět ve své profesi?
Musíte milovat, co děláte. Musí vám to být blízké, abyste to dělali rádi. Jenom tak to můžete dělat naplno a dobře. Mě osobně baví dělat lidem radost a na mé práci mám rád právě to, že jde o obor, za kterým jezdí lidé na dovolenou. Jsou plní očekávání a jezdí si čas strávený u nás a veškeré naše služby užít. Na nás je, abychom jejich očekávání splnili a aby na dovolenou rádi vzpomínali a chtěli se vrátit. V podstatě to máme strašně jednoduché, klienti k nám přijíždí nadšení, zážitek z dovolené jim můžeme maximálně zkazit. To samozřejmě myslím s nadsázkou. Zkrátka mě baví řídit firmu, která vytváří zážitkové produkty, ať už jde o lyžování, gurmánské záležitosti v našich horských restauracích a aprés-ski barech nebo další netradiční zážitky na horách.
Jaké to jsou?
Letos jsme například začali návštěvníkům nabízet zážitkové jízdy rolbou, zážitkové večeře, nocleh v expedičním táboře, kdy si mohou stát na jednu noc členem horské expedice a přečkat mrazivou noc ve stanu na vrcholcích Krkonoš, nebo třeba Picnic Tour – výlet rolbou s horským svařeným vínem, sýrovým fondue a prosecco sabráží.
Není pochyb o vašich organizačních schopnostech. V minulosti jste se podílel na přípravě sportovních snowboardových soutěží. Chystáte něco dalšího?
Hory a sníh mě odjakživa baví. Vždycky jsem proto své aktivity včetně těch pracovních směřoval do této oblasti. Pořádání nejrůznějších sportovních akcí, které souvisely s lyžemi nebo snowboardingem, tak bylo jednou z mých dřívějších aktivit. Před více než deseti lety jsem například stál se svou firmou u zrodu největší domácí snowboardové akce Snowjam, kterou se nám postupně podařilo vyprofilovat až na úroveň světového poháru ve snowboardingu. V průběhu let se nám tak povedlo dostat k nám do Špindlu světový závod, na kterém se předávali křišťálové glóby pro nejlepší závodníky celé série, a na který se v předolympijském roce pravidelně sjíždějí ti nejlepší jezdci z celého světa, aby získali potřebné kvalifikační body na Olympijské hry.
Že by další výzva?
To asi ne. Ve své současné profesi se již těmto organizačním věcem nemohu věnovat. Každopádně společnost, kterou řídím, často pořádá své vlastní sportovní a kulturní akce pro veřejnost. Jde třeba o tradiční Špindl Ski Opening, pravidelné menší eventy v průběhu zimy a letos se zásadně podílíme i na organizaci Světového poháru v lyžování žen. Ten se uskuteční 8. a 9. března ve Svatém Petru a i tady všude jsem schopen těžit ze svých organizačních zkušeností.
Kde se vidíte za deset let?
Já doufám, že stále na horách. V létě je tu krásně a v zimě padá sníh. A přál bych si, aby za deset let byl Skiareál Špindlerův Mlýn nejmodernější zimní středisko v Čechách s novými sjezdovkami a lanovkami a jednoznačně udával trendy v oblasti cestovního ruchu.
